14. Kapitola - Zmijozel vs. Zmijozel

A/N: Problémy zažehnány a kapitola tady! Pokud jste se mnou neztratili všechnu trpělivost, nechte komentík ;-)

Kapitola je zatím neobetovaná.

14. Kapitola – Zmijozel vs. Zmijozel

„Harry!“ zpomalil mladého hrdinu dívčí hlas v pondělí brzy ráno při jeho cestě na snídani, „Počkej na mě!“

Mladík si povzdechnul a skutečně zastavil. Slibu, který Ginny dal, litoval už od chvíle, kdy ho vyslovil. Neexistovala přece žádná možnost, že by souhlasil s něčím tak nebezpečným, jako byly tajné schůzky sestry svého nejlepšího přítele se synem smrtijeda.

Mimo to měl za sebou opravdu hroznou noc naplněnou nočními můrami a neměl žádnou trpělivost pro řešení problémů jiných lidí. Svých vlastních měl až nad hlavu.

Zrzka k němu doběhla se zářivým úsměvem na tváři a intimně se naklonila k jeho uchu.

„Tak kdy budeš mít na Draca čas?“ zašeptala nedočkavě.  

Co jí na to tak mohl říct? Že si to rozmyslel? Že má teď na práci plno důležitějších věcí?

„Myslím, že…,“ začal tedy nejistě a horečně přemýšlel nad výmluvou, avšak z nějakého důvodu mu Ginnyiny velké prosící oči zastínily jakoukoliv lstivou myšlenku, „dnes večer,“ dokončil tedy s hlubokým povzdechem.

„Skvěle!“ nadšeně vykřikla zrzka, „Věděla jsem, že se na tebe můžu spolehnout!“

Zběžně ho objala a utekla zpět k přátelům ze svého ročníku.

„Jo,“ zabručel Harry a zamračil se, „na mě se přece může spolehnout každý.“

Jakákoliv chuť na snídani, kterou do té doby měl, ho přešla, a tak se místo do Velké síně vydal do kuchyně. Kuchyně totiž poskytovala oproti Velké síni mnoho výhod. Například tam na něj nikdo nevhodně nezíral, nikdo po něm nic nechtěl a hlavně si tam místo ranního čaje mohl dát kávu! Zcela vážně zauvažoval, že snídaně ve Velké snídani už nadobro vynechá. 

„Harry Pottere, pane!“ vytrhl ho ze záludných myšlenek pisklavý hlas Dobbyho, „Tohle je pro vás!“

Mladík poděkoval a strnule krátké psaníčko převzal. Vypadalo to, že ani tady dole v kuchyni není všechno tak dokonalé. Moc dobře věděl, od koho takový vzkaz bude a co to znamená. Naivně si myslel, že po nedávných událostech bude mít od války na nějaký ten čas klid, ale samozřejmě měl vědět líp. Voldemortovy síly rostly stále rychleji, síť jeho přívrženců se rozšiřovala a bitvy se stávaly častější a krutější. Nebyl žádný čas na odpočinek. Bohužel.

_________________________________________________________

Pondělní třídy probíhaly jako obvykle a jako obvykle z nich Harry vůbec nic neměl. A obzvláště v přeměňování mu jeho nesoustředěnost už způsobovala velké problémy. Pomalu ale jistě se svým výkonem stával nejhorším ve třídě. Jeho myšlenky si však stále dělaly, co chtěly. S blížícím se setkáním nejužšího kruhu řádu se mu obrazy z uplynulé bitvy neustále přehrávaly před očima. Viděl tolik věcí, které mohl udělat jinak a lépe. A znovu a znovu mu zamrzala krev v žilách při pohledu na krvácející děvčátko. Jeho ruce byly rudé od krve a šaty jí byly přímo nasáklé.

„Pane Pottere!“ vyrušil ho ostrý hlas a Harry musel několikrát zamrkat, aby si uvědomil, kde se právě nachází. Jeho ruce byly dokonalé čisté. Žádná známka potem nalepeného prachu. Žádná známka krve. Přesto si je nervózně několikrát otřel o klín.

„Pane Pottere,“ zopakoval podruhé profesor Rothwell, „nejsem tu od toho, abyste mě ignoroval. Jestliže se nedokážete soustředit, opusťte laskavě tuto třídu!“

Harry pár krát zamrkal a pokusil se zaostřit na tvář svého učitele. Cítil se zmatený, žaludek měl jako na vodě a popravdě si ani nepamatoval, jak se na obranu proti černé magii dostal. Jak dlouho byl ponořený ve svých černých myšlenkách?

Celá třída ho zvědavě pozorovala a jeho přátelé se tvářili ustaraně. Nemělo žádný smysl tady zůstávat. Pomalu se tedy zvedl, posbíral své věci a opustil učebny. Celou dobu na něj nikdo nepromluvil, avšak jakmile za sebou zavřel dveře, rozproudilo se za nimi hlasité mumlání.

Přestože byl rád, že mohl z hodiny odejít, teď netušil, co se svým volným časem. Opřel se tedy o chladnou kamennou stěnu a tiše přemýšlet, kam by měl nasměrovat své kroky. Potřeboval se odreagovat a na chvíli zapomenout na všechny proklaté válečné starosti. Na moment mu zkřížila mysl myšlenka na sex se Snapem. Rozhodně dobré odreagování. Rychle ji však zamítnul. V tuto dobu to bylo nemyslitelné. Vyhlédnul z okna do ponurého podzimního počasí, a pak konečně přišel ten spásný nápad. Potřebuje se proletět! To je přesně to, co mu teď chybí.

S mnohem větším elánem se tedy téměř rozběhl do Nebelvírské věže pro koště, a pak i sním ven. Naprosto ignoroval chladný vítr či drobný déšť, který chvílemi padal z mraků. Jeho mysl byla konečně alespoň na chvíli volná. Tak volná jako se cítil on sám ve chvílích, kdy divoce křižoval vzduchem.

______________________________________________________________

Setkání úzkého řádu bylo nudné a zároveň děsivé jako vždy. Harry se tiše zajímal, jak se dva tak odlišné pocity mohou tak snadno spojit v jedno. Nudná část byla způsobena především stále stejnými hlášeními, která se četla, a teoriemi či nápady, které byly rozebírány snad stokrát dokola, a nic užitečného z nich nevycházelo. Překvapivě nezáživnost těchto věcí velice zvyšoval fakt, že nebyl přítomen jistý cynický Mistr lektvarů, který uměl vždy hloupé nápady včas a efektivně zamítnout. Mimo to jeho poznámky často připadaly Harrymu vtipné a přinášely tak pro něj alespoň nějaké zpestření. Byl tedy velmi nemile překvapen, když na schůzi Snapea nejen nenašel, ale dozvěděl se, že ani později nedorazí.

Děsivá část spočívala mimo jiné ve faktu, že si Harry proti své vůli začínal uvědomovat, že skutečně má mnohem větší přehled o tom, co se děje, než mnozí jeho profesoři. Brumbálova snaha neustále Harryho nutit k nějakým rozhodnutím, která ovlivňovaly životy ostatních, také nebyla právě příjemná. A k tomu všemu se zdálo, že chování členů řádu vůči němu se začíná měnit. Neustále zachytával nejisté zkoumavé pohledy a lidí, kteří si mu troufali odporovat, ubývalo.

„Tak o to se Brumbál snaží?“ dumal Harry v duchu, „Aby se mi nikdo neodvážil odporovat?“

Mráz mu přejel po zádech, když si představil, že jednou udělá špatné rozhodnutí, všichni to budou vědět, ale nikdo si mu to netroufne říct. Tak tohle znamenalo být vůdcem?

Byl celou svou duší vděčný, když setkání brzy skončilo. Těžký kámen, který se mu usadil v poslední době na hrudi, však snad ještě narostl a s ním i nekončící únava, jež se pomalu stávala jeho součástí. S podivným pocitem jistoty, že jeho spolubojovník na něj už dávnou čeká, se rozběhl do komnaty Nejvyšší potřeby. Krev se mu při běhu rozproudila a myšlenky se mu trochu vrátily k příjemnému odpoledni, které strávil létáním.

„Omlouvám se. Vůbec jsem nestíhal,“ vyhrkl, jakmile vešel dovnitř. Trochu ho překvapil vztek, který ze Snapea sálal. Musel přece počítat s tím, že nepřijde včas!

 „A smím tedy vědět,“ rozčiloval se však jeho spolubojovník nečekaně, „co tak ohromně důležitého tě donutilo nechat mě na tebe čekat?“

Harry několikrát překvapeně zamrkal. Snape nevěděl o setkání? Tohle mu tak ještě dneska chybělo. Teď už jen záleželo vybrat si ze dvou možností. Prvním řešením by bylo říct Snapeovi pravdu o setkání a čelit téměř jisté mizerné ba dokonce vzteklé náladě, druhým řešením by bylo vymyslet si nějakou přijatelnou výmluvy, která by Mistra lektvarů sice nepotěšila, ale také neponížila.

 „Tak bude to, Pottere?“ netrpělivě zabručel starší muž. A Harryho mozkové buňky bohužel nebyly ten den v takovém stavu, aby vymyslel cokoliv uvěřitelného.

„No, bylo přece setkání Řádu,“ vypadlo z něj nakonec nejistě a pečlivě Snapea sledoval.

 „Setkání Řádu?“ zopakoval jeho spolubojovník nakonec klidně, ale pro něj tak netypické opakování již řečené svědčilo o tom, že se rozhodně nenachází ve vyrovnaném stavu.

 „Jo,“ zopakoval Harry a snažil se nasadit uklidňující tón, „myslel jsem, že to víš.“ „Je to skoro jako uklidňovat podrážděného draka,“ pomyslel si mezitím v duchu.

„To by se někdo musel obtěžovat dát mi vědět.“

„Brumbál dnes ráno rozesílal vzkazy. Nedostal jsi jeden?“ zareagoval Harry automaticky a ihned toho litoval. Došlo mu, jak to zní – „Bylo setkání nejužších členů, to se tebe už netýká.“.

 „Neprobírali jsme nic moc důležitého,“ snažil se rychle napravit svou chybu a v duchu nadával na Brumbála. Opravdu nechápal, proč zrovna Snapea ředitel nepozval. Bude se na to muset později zeptat.

Mezitím celý napjatý očekával reakci svého spolubojovníka. Připravoval se na křik, nadávky a možná také nějaká ošklivá prokletí. Když se k němu Snape prudce obrátil, sáhl tedy nenápadně po hůlce, aby mohl v případě potřeby včas vyčarovat štít. Starší muž ho však neuvěřitelně překvapil. Neudělal nic z toho, co Harry čekal. Místo toho ho vášnivě políbil.

Mladému hrdinovi šokem mále vypadla hůlka z rukou. Tenhle způsob vybití agrese tedy rozhodně schvaloval! Rychle vrátil hůlku, kam patřila, prudce objal svého milence a všechnu dostávanou pozornost mu začal náležitě vracet. Kdo by to byl řekl, že o tolik starší chlap bude mít dokonce větší sexuální apetit než on sám!

______________________________________________

„Harry!“ zastavil ho už po druhé ten den stejný dívčí hlas, „Něco jsi mi slíbil!“ bylo přidáno trucovitě, jakmile se k ní obrátil.

„Ginny,“ vydechl Harry a stisknul si kořen nosu, zlozvyk, který zřejmě převzal od Snapea, „úplně jsem na to zapomněl.“

Dívka se prudce zamračila.

„Draco na nás čeká,“ řekla a našpulila ústa. Chybělo už jen, aby si dupla nohou.

„Ať si Draco dělá, co chce,“ měl Harry chuť odseknout, ale moc dobře věděl, že by měl svůj slib dodržet.

„Už je skoro po večerce,“ zkusil přesto poslední možnost úniku.

„Jako by ti to někdy vadilo,“ ušklíbla se zrzka a Harrymu bylo jasné, že se tomu už nevyhne.

S hlubokým povzdechem jí následoval do komnaty Nejvyšší potřeb a horečně přemýšlel, co to vlastně chtěl s Malfoyem probírat. Může vůbec jakýmkoliv způsobem zjistit, že je jejich vztah pro Ginny bezpečný? Dost o tom pochyboval.

„Pottere,“ přivítal ho blonďák, jakmile vešli do místnosti, která byla vybavená pohodlnými křesly a tlumeným světlem.

Harry na oplátku jen pokýval hlavou. Ještěže mu setkání se Snapem doplnilo trochu energie, jinak by tohle zaručeně nepřežil. Už teď cítil, jak se na moment odstraněná únava opět usazuje do jeho těla. Bez jakéhokoliv protahování se posadil do jednoho z křesel a pokynul mladým milencům, aby se také posadili. Cítil se o tolik starší než oni, přestože tu téměř žádný věkový rozdíl nebyl.

Na stolečku mezi křesly se objevila konvička s čajem a tři šálky. Komnata opravdu dokázala číst přání a potřeby kouzelníků. Horký černý čaj přišel právě teď Harrymu více než vhod. Klidně se natáhl a nalil si plný šálek, zatímco ho pár napjatě sledoval.

„Chtěl si se mnou mluvit, Pottere?“ popohnal ho nakonec Malfoy a Harrymu lehce zacukaly koutky úst, když mu došlo, že se chová velmi podobně jako Brumbál. Už asi chápal, co na tom starého kouzelníka tolik baví.

Klidně si usrknul svého čaje a pečlivě si oba dva prohlédnul. Ačkoliv to bylo velmi překvapivé, skutečně vedle sebe působili jako milenecký pár. Během jeho krátkého pozorování si Malfoy s Ginny vyměnily zmatené pohledy, což Harrymu velmi blízce připomnělo jeho dva nejlepší přátele.

„Takže ty chceš chodit s Ginny Weasleyovou?“ promluvil nakonec směrem k Malfoyovi a pečlivě ho sledoval.

„Ne, Pottere,“ opravil ho Zmijozel klidně, „Já už s ní chodím a nemyslím si, že potřebujeme tvoje svolení.“

Harry po tomto prohlášení mírně nadzvedl obočí. Vlastně ani nevěděl, proč čekal, že se Malfoyovo chování jakkoliv změní. Ginny mezitím svého „kluka“ lehce praštila a něco mu zašeptala, načež Malfoy nakonec dodal:

„Ale opravdu ocením, pokud budeš souhlasit s naším krytím.“

„Proč bych to měl udělat?“ zeptal se Harry a znovu se napil ze šálku.

Malfoy se nejistě podíval Ginnyiným směrem.

„Získáš na oplátku krytí pro sebe,“ řekla tedy dívka.

„Nemyslím, že bych to potřeboval,“ nesouhlasil Harry, přestože to nebyla pravda.

„Budeš mít jistotu, že je Ginny se mnou v bezpečí,“ přidal tedy svým protáhlým tónem Malfoy.

„A není snad?“ zavrčel tázavě mladý hrdina a zúžil oči.

„Je, jistěže, je,“ rychle ho ujišťoval mladý Zmijozel, „ale nečekám, že bys mi jen tak věřil. A takhle budeš přesně vědět kde a kdy se mnou je.“

„Hm.“ Harry uvažoval, zda se má ptát i na válku a jejich postavení v ní, ale nevěděl, jak moc se válka životu těchto mladých lidí zatím dotýká. Možná to může odložit na později.

„Nebudu mít místo, kam jít, pokaždé když se budete chtít sejít,“ řekl jim důrazně místo toho.

„Můžeš jít s námi sem,“ vyhrkla Ginny nadšeně a oba mladí muži jí věnovali vyděšený pohled.

„Tahle místnost,“ vysvětlila tedy dívka s povýšeným pohledem, „jistě nebude mít žádný problém s vytvořením dvou oddělených místností.“

Na důkaz jejích slov se na boční stěně objevily další dveře a Ginny se nad tím potěšeně usmála.

„Tahle místnost je prostě geniální,“ vyhrkla vesele.

Harry se mírně zamračil. Důvodů proti tomu, aby podporoval vztah Ginny s Malfoyem bylo mnoho, ale žádný teď nevypadal skutečně podstatný. Co když jejich láska byla skutečná? Měl právo jí bránit? A měl právo tomu bránit, pokud se jednalo jen o krátké pobláznění? Jeho myšlenky se stočily k Richardovi. Nerad by Ginny připravil o podobnou vzpomínku, avšak tenhle vztah s sebou nesl daleko větší rizika.

Znovu se zahleděl na dva mladé lidi před sebou. Právě se drželi za ruce a vyměňovali si mezi sebou zamilované pohledy. V jejich vztahu by jim zřejmě nezabránil ať by se snažil sebe víc, takhle na ně mohl alespoň dohlížet.

„Tak dobře,“ povzdechl si nahlas, „Souhlasím. Ale chci vědět o každém vašem setkání.“

„Jsi nejlepší!“ vykřikla Ginny a vyskočila z křesla, aby ho mohla obejmout. Malfoy mu jen upjatě pokývnul s mírným úšklebkem na tváři.

„A Malfoyi?“ řekl ještě tiše, ale chladně Harry, jakmile se Ginny vydala ke dveřím, „Měj na paměti, že už jsem pár lidí zabil. A jestli jí ublížíš, nebudu s tebou jednat zrovna v rukavičkách.“

Oči mladého Zmijozela se znatelně rozšířily, ale přesto ze sebe vypravil:

„Žádný strach. Neublížím jí.“ A pak rychle opustil místnost.

„Cos mu řekl?“ zamračila se Ginny na Harryho, jakmile osaměli.

„Jen malé varování,“ pokrčil rameny mladý hrdina a sledoval, jak dívka protočila oči v sloup.

„Kluci,“ zamumlala povýšeně a vydala se spolu s ním nazpět do Nebelvírské věže.

_______________________________________________________

Snape jejich pravidelné středeční setkání na poslední chvíli zrušil, a tak Harry hned ve čtvrtek večer využil „nového krytí“ a po té, co doprovodil Ginny do Komnaty Nejvyšší potřeby se vydal do sklepení za Snapem.

„Co tu děláš, Pottere?“ zavrčel Mistr lektvarů, jakmile mladík vešel dovnitř, „Na sex nemám dneska čas.“

Harry zůstal zaraženě stát na místě a cítil se poníženě.

„Přišel jsi snad kvůli něčemu jinému?“ pokračoval Snape.

Mladík jen němě zakroutil hlavou a cítil, jak se mu do tváří hrne krev a v očích ho štípe.

„Tak to nech na zítra,“ uzavřel to starší muž a vrátil se zpět ke své práci.

Harry pomalu opustil místnost, aniž by měl šanci jednou promluvit. A protože musel dodržovat domluvené Ginnyiono krytí, vydal se nazpět ke komnatě Nejvyšší potřeby. Vlastně ani nevěděl, proč od Snapea očekával víc. Celkem dobře toho muže znal a měl vědět líp. Ale přesto, byl by pro jeho spolubojovníka takový problém prohodit s ním pár milých slov, i když nemá moc času? Copak se Harry choval jako nějaký nadržený pes, kterého by bylo potřeba odhánět?

Harryho náladě právě nepřidalo, když později pozoroval některé z interakcí mezi Ginny a Malfoyem. Přistihl se, že dívce závidí. Zdálo se, že i Zmijozelové umí být pozorní a milí. Jenže pokud Harry po takovém chování toužil, vybral si zcela zjevně toho špatného Zmijozela. A čím déle mladé milence pozoroval, či poslouchal Ginnyino nadšené vyprávění, tím více nepřirozený a divný mu jeho vztah se Snapem připadal. I když…

„Mezi námi má jít přece jen o sex a žádný vztah. Ale je něco takového vůbec pro mě?“ dumal Harry cestou do věže a statečně ignoroval Ginnyino nadšené švitoření.

 15. Kapitola - Citrónové bonbóny