10. Kapitola - Radosti a strasti tajného života

 

10. Kapitola – Radosti a strasti tajného života

 

Ačkoliv se tomu Severus bránil, cítil zklamání. Stokrát si opakoval, že Potterovo rozhodnutí bylo správné, logické a vlastně ho zachránilo od velice nepříjemné situace… ale přesto, proč jen Potter jeho nabídku odmítl? Vždyť spolu mohli strávit velice uspokojující chvíle.

Toho večera se Severus poprvé po dlouhé době skutečně prohlížel v zrcadle. A musel si přiznat, že na něj opravdu nebyl ten nejhezčí pohled. Nezdravě bledá pleť, příliš velký skobovitý nos, téměř žádné rty. Nic z toho ho nepřekvapilo, takhle vypadal vždy. Avšak tentokrát při bližším pohledu viděl i nedokonalosti, které tam dříve nebyly – dvě hluboké vrásky vedoucí od kořene nosu mezi obočím až do první třetiny čela, šedé kruhy pod očima doplněné několika jemnými vráskami, které je jakoby ohraničovaly, rýhy obloučkovitého tvaru kolem jeho úst…

Léta plná stresu a nepříjemných bolestí hlavy se na něm zjevně podepsala, nebylo se čemu divit. Stejně jako se nebylo čemu divit, že ho Potter odmítnul. Takový mladík si dokáže najít na sex lepšího kandidáta. Vždyť i Severus se může poohlídnout jinde. Nikdy netruchlil nad ztracenou příležitostí a nebude ani teď.

Proto se okamžitě rozhodl, že je třeba odvést svou pozornost jiným směrem. Přešel do své pracovny, vytáhl malý kousek pergamenu, smočil brk a napsal krátký avšak velmi výstižný vzkaz. Pak přes sebe přehodil hábit a vydal se do soví voliéry, aby tuto zprávu mohl okamžitě odeslat. Už teď byl více než zvědavý na odpověď.

 

-------------------------------------------------------------------------------------

 

Druhý den ho z překvapivě poklidného nedělního odpoledne vyrušilo předvolání ředitele školy. Zřejmě se objevila nějaká neuvěřitelně důležitá informace, která nemohla počkat do začátku pracovního týdne. V kruhové kanceláři se tedy tísnila skupina mrzutých pedagogů a všichni nervózně přemýšleli, jak moc důležité toto setkání bude.

Severus upřímně doufal, že ředitel opět nepřišel na nějaký geniální nápad, jak jim zvednout náladu. Takové nápady obvykle měly přesně opačný účinek a to nejen na něj.

„Tak tedy, zavolal jsem vás sem,“ začal ředitel a Severus si vyčkávavě založil ruce na hrudi, „abych si s vámi promluvil o jednom ze studentů.“

"No jistě," neubránil se Mistr lektvarů ironickým myšlenkám, "a pojďme hádat, o koho se jedná. O sto galeonů, že se všichni trefíme."

„O Harrym Potterovi,“ objasnil ředitel po dramatické odmlce.

"Tak to jsme opravdu nečekali," nadával si v duchu Severus a podle kamenných tváří svých kolegů usoudil, že většina z nich má velmi podobné myšlenky.

„Albusi, nemohl by sis trochu pospíšit?“ vyjádřila svou netrpělivost nahlas Minerva.

„Samozřejmě, samozřejmě,“ usmál se široce ředitel, avšak dál mlčel.

„Albusi!“ ozvalo se hned několik podrážděných hlasů včetně Severusova. Ředitel byl skutečně stále více a více senilní.

„Chtěl bych vás poprosit o trochu shovívavosti,“ reagoval Brumbál a jeho tvář zvážněla.

"Nejsme snad teď dost shovívaví?" mračil se Severus.

„Shovívavost při jednání s Harrym, mám na mysli,“ objasnil starý muž.

Mistr lektvarů ironicky nadzvednul obočí. Dobře, pravda byla, že se jeho názor na Pottera od minulého roku trochu změnil, rozhodně si však nemyslel, že by ten kluk potřeboval jakékoliv rozmazlování.

„Myslím, že nikdo z nás neví, o co ti jde,“ zareagovala opět za všechny ostatní Minerva.

„Doneslo se ke mně,“ pokračoval ředitel a začal rázovat skrz místnost, „že Harry má jisté potíže s pozorností během vyučování.“

Většina učitelů souhlasně přikývla. Severus se zamračil. O tom, že má jeho spolubojovník problémy se školou, ještě neslyšel. V lektvarech žádné extra problémy s nepozorností neměl.

„Chtěl bych, abyste si uvědomili, že Harry má mnoho dalších problémů kromě studia.“

„Máš na mysli válku?“ ozval se tentokrát svým pisklavým hláskem Kratiknot.

Brumbál zachmuřeně přikývl.

„Válka se týká všech studentů!“ protestovala vždy spravedlivá zástupkyně školy.

„Ano,“ souhlasil Rothwell. „Také další studenti jsou ohrožení válkou. Proč máme brát zvláštní ohledy zrovna na Pottera?“

Severus se na učitele obrany podíval s jistým překvapením. Něco takového by jistě řekl on sám ještě před pár měsíci. Od Rothwella by však čekal opačný postoj.

„Nechci jakkoliv podceňovat vliv, který má válka na každého z nás, ať už se jedná o učitele nebo studenty, ale Harry,“ ředitel si hlasitě povzdechl, „má velmi zvláštní a důležitou roli. Věřím, že mnohým z vás to už došlo.“

Většina učitelů sklopila pohledy, toto téma jim zřejmě bylo dost nepříjemné. Někteří z nich přikývli na souhlas. Severus je všechny pozorně sledoval. Zajímalo ho, kolik z nich o Potterově roli ve válce přemýšlelo někdy před tímto setkáním.

„Má hodně starostí. Troufám si říct, že jich má více než mnozí z vás,“ nepřestával ředitel ve svém monologu a všechny je propaloval pohledem. „A také mnoho povinností – včetně setkání se mnou, kde probíráme současnou i nadcházející strategii. Rád bych tedy, abyste toto všechno vzali do úvahy při udílení trestů.“

Všichni nějakou dobu mlčeli a Severus přemýšlel, jestli by neměl něco říct už jen proto, aby urychlil konec této sešlosti.

„Přesto je Potter stále student,“ ozvala se nakonec Minerva.

„Samozřejmě,“ souhlasil ředitel smířlivě. „Jen bych rád, abyste byli trochu trpěliví a zkusili najít třeba jiné způsoby, jak Harrymu připomenout důležitost studia.“

Opět se rozhostilo ticho. Tentokrát ho ředitel velmi rychle přerušil, radostně zatleskal a zkonstatoval:

„Tak to bude vše! Užijte si zbytek víkendu!“

Severus se vydal zpět do sklepení a zcela vážně uvažoval, jestli je Brumbálovým cílem přivodit postupem času všem svým zaměstnancům infarkt či jinou stresem způsobenou chorobu.

 

-------------------------------------------------------------------------------------

 

Další školní týden nezačal nijak neobvykle, což byla pro Severuse velmi dobrá zpráva. Neobvykle totiž většinou znamenalo špatně. A Mistr lektvarů cítil v kostech, že trochu odpočinkový den by mu velice prospěl. Pochopitelně, ať už by se toto pondělí vyvinulo jakkoliv, mohlo být odpočinkové nejdéle do večeře. Později ho čekal pravidelný výcvik s Potterem a poprvé po dlouhé době by na něj nejraději nešel. Kdo by také chtěl trénovat s mužem, který ho odmítl!

Nicméně Severus byl poctivý kouzelník, tedy alespoň co se dodržování povinností týče, a tak nepřicházelo v úvahu, že by setkání odložil pouze kvůli svým pocitům.  Do jejich setkání by se musela připlést třeba nějaká neodkladná schůzka…  S těmi myšlenkami zvedl hlavu od jídla a se špetkou očekávání se zahleděl na vysoká okna síně, ze kterých právě přilétaly sovy. Bohužel jediná pošta, která k němu zamířila, byla pravidelná zásilka Denního věštce.

"Ať jdou všichni k čertu!“ pomyslel si rozzlobeně, jakmile mu došlo, že se odpovědi na svůj dopis zjevně jen tak nedočká. Vztekle se zvednul ze své židle u hlavního stolu, přičemž zcela ignoroval vyděšený pohled profesorky Prýtové a posměšnou poznámku profesora Rothwella. Potter mu prostě musel všechno zkazit. Dokonce i na první pohled takové obyčejné ráno. A ano, rozhodně to byla všechno Potterova vina a večer mu to důkladně spočítá.

Bylo tedy naprosto pochopitelné, že jediné, co drželo jeho mizernou náladu celý den na uzdě, byla myšlenka, že večer si bude mít svůj vztek na kom vybít. Avšak to, že se měl na co těšit, mu vůbec nezabránilo v tom, aby odebral Nebelvíru neskutečný počet bodů pod všelijakými záminkami, v jejichž vymýšlení byl naprostý šampión.

„Vaše vázanka je na křivo, pane Finnigine. Pět bodů z Nebelvíru!“

„Sukně vaší uniformy je příliš krátká, slečno Patilová. Dalších pět bodů z Nebelvíru!“

„Je velice nevhodné nosit na hodiny lektvarů rozpuštěné vlasy, slečno Weasleyová. Deset bodů z Nebelvíru!

Byl sám se sebou velice spokojený. A když mu Minerva při večeři pobouřeně oznámila, že dnes to skutečně přehnal, jeho spokojenost ještě vzrostla. Konec konců někdo musí dát těm nebelvírským spratkům za vyučenou.

Ke Komnatě nejvyšší potřeby zamířil celkem spokojený, ale přesto se vztekem stále doutnajícím uvnitř, připravený kdykoliv vybouchnout. Avšak všechna tato po celý den pečlivě udržovaná a pěstovaná zloba se vypařila jako pára nad hrncem, jakmile Pottera uviděl. Jeho spolubojovník se zády pevně tisknul k nějakým dveřím a tvářil se opravdu vylekaně. Vypadalo to, že ani on neměl za sebou zrovna příjemný den a navíc zřejmě právě zažil něco velmi nepříjemného.

Severus se zamračil a pevně stisknul rty. Potter byl už myšlenkami pravděpodobně úplně jinde. Možná se rozhodl na jejich neobvyklý rozhovor úplně zapomenout a věnovat se důležitějším věcem – například válce. V tom případě Severus rozhodně nemínil být ten malicherný a nedospělý. S možností odmítnutí přece počítal a nakonec považoval Potterovo rozhodnutí za správné. Proč by mu mělo dělat problém to přijmout? Byl přece Severus Snape, Mistr lektvarů, vedoucí Zmijozelské koleje a bývalý špion – takové věci mu nedělaly problém!

Zcela odhodlaný chovat se vhodně na svůj věk a postavení, zamířil ke svému spolubojovníkovi a už ze vzdálenosti několika kroků ho hlasitě oslovil: „Co tu blbneš, Pottere?“

Otázka měla zamýšlený efekt. Mladík se probral ze svého zděšeného omámení a ihned se začal tvářit, že se nic neděje. Severus se to rozhodl ignorovat. Stejně nestál o to, aby se k jeho problémům přidaly ještě ty Potterovy, a tak jim na jeho přání vytvořil vhodnou místnost bez toho, že by cokoliv komentoval. Další dvě hodiny strávili produktivním tréninkem, díky němuž se Mistr lektvarů úspěšně vypořádal s posledními zbytky jeho iracionální vzteku.

 

----------------------------------------------------------------------------------------

 

V úterý hned brzy po ránu mohl se stoprocentní jistotou prohlásit, že jejich včerejší trénink byl skutečně náročný. Bolely ho všechny svaly v těle. Z postele se přinutil vylézt jen díky faktu, že stůl v jeho pracovně skrýval mnoho užitečných lektvarů včetně léku na uvolnění svalového napětí. Když se bolestně sápal z postele, utěšoval se nadějí, že Potter je na tom podobně. To, že mladý hráč famfrpálu je na fyzickou zátěž zvyklý, pro tuto chvíli zdárně ignoroval.

 

----------------------------------------------------------------------------------------

 

Dokonce ani střed pracovního týdne nezačal pro Severuse právě dobře. Jeho svaly se ani za pomoci lektvarů ještě nestihly stoprocentně zregenerovat, což byla jasná známka stárnutí. Tedy nic, co by muži v nejlepších letech zvedlo náladu. Přidejme k tomu, že ho Minerva několikrát denně uháněla kvůli bodové ztrátě její koleje, skutečnost, že ho ředitel pozval na odpolední čaj a také nezanedbatelný fakt, že mu stále ještě nepřišla odpověď na dopis, který odesílal v sobotu večer… jednoduše, mohl se někdo divit, že byl mrzutý?

A k tomu všemu ho opět čekal trénink s jeho spolubojovníkem. Tímto tempem bude do pátku po něm. Voldemort ho zatím zabít nezvládl, ale pro Pottera s Brumbálem to nejspíš bude hračka. Možná by mohl použít svou fyzickou nepřipravenost jako záminku pro zrušení jejich dnešního setkání. Fyzický handicap přece byla vhodná omluva, či ne? Správná otázka ovšem zněla, zda se lehká bolest z namoženého svalstva dá považovat za handicap.

"Pravděpodobně ne," odpověděl sám sobě a naštvaně zabodl vidličku do opečené slaniny. Z krutého vraždění středeční snídaně ho vyrušila malá hnědá sova, která přistála hned vedle jeho talíře.

Severus na ní chvíli vztekle hleděl a doufal, že prostě zmizí. Teď měl přece důležitější věci na práci. Brzy to však vzdal, sundal kousek pergamenu, který měla přivázaný k noze, a bezmyšlenkovitě ho rozbalil. Jeho zloba zmizela jako mávnutím proutku, jakmile zaregistroval jedno jediné slovo napsané jemu dobře známým písmem: Přijď.

Tento krátký vzkaz otočil vývoj celého týdne naprosto jiným směrem, a tak se Severus okamžitě rozhodl zrušit jeho dnešní trénink s Potterem. Konečně měl důvod. Navíc se nemínil v tomhle zatraceným hradu zdržet ani o vteřinu déle, než bylo nutné.

 

----------------------------------------------------------------------------------------

 

Dříve, než vystoupal na schody malého řadového domku, pečlivě pohledem prozkoumal okolí. Poté si uhladil hábit, stisknul láhev červeného vína, kterou přinesl, a krátce zazvonil.

„Severusi,“ oslovil ho s úsměvem pohledný muž, jakmile se otevřely dveře.

„Danieli,“ opětoval přívětivě pozdrav Mistr lektvarů a vešel dovnitř. „Jsem rád, že jsi měl čas.“

Druhý muž se zády opřel o dveře, které před pár momenty zavřel. Pak se tiše zasmál.

„Severusi, Severusi, oba přece víme, o co tu jde.“

Mistr lektvarů neodpověděl, byl si jistý, že to není třeba. Daniel vždy zvládnul mluvit za ně oba. A skutečně tomu tak bylo. Sympatický hostitel přešel k němu blíže, převzal od něj láhev vína a postavil jí na nedaleký stolek.

„Vlastně,“ promluvil opět tichým hlasem, „máš štěstí. Jsou to jen tři týdny, co jsem ukončil poslední vztah.“

„To mě mrzí,“ pokusil se Severus projevit soustrast, zatímco očima hypnotizoval plné rty svého společníka.

„Nemrzí,“ odporoval Daniel s lehkým úsměvem a přiblížil se k němu jen na pár centimetrů.

„Vůbec tě to nemrzí,“ zopakoval a zuřivě ho políbil.

Severus neváhal ani vteřinu. Polibek opětoval a okamžitě začal druhého muže svlékat. Tohle bylo přesně to, co potřeboval. Neviděl se s Danielem více než rok, ale přesto se vše zdálo stejné jako při každém jejich předchozím krátkém setkání.

Nezatěžovalo je žádné vysvětlování, žádné omluvy, žádné kompromisy. Celé to bylo jen o vzájemném potěšení. Nebavili se o jejich životech ani o válce. Severus pokaždé přinesl víno, které nikdy společně nevypili. Nikdy úplně nesvlékl košili a Daniel ho nikdy nepozval do ložnice. Oběma to tak vyhovovalo.

Také tentokrát byli po pár vteřinách nazí a pevně se k sobě tiskli na měkkém koberečku před pohovkou. Oba byli silně vzrušení a zrychleně dýchali.

„Sev-Severusi,“ zalapal po dechu Daniel a pevně ho chytil za vlasy, aby mu zabránil pokračovat v orálním sexu. „Měl bys zpomalit.“

Mistr lektvarů jen divoce zavrčel. Neměl náladu na zpomalování a nezáleželo mu na tom, že jeho partner už má k orgasmu příliš blízko. Ještě jednou vsál Danielův penis hluboko do úst, pak ho prudce převrátil na břicho, natřel si prsty připravenou lubrikační mastí a dva mu rovnou vrazil do zadku. Jeho milenec hlasitě zasténal a zvedl se na kolenou, aby mu umožnil lepší přístup. Severus dlouho neotálel, druhou rukou si nanesl na svůj velice citlivý pyj vrstvu lubrikantu, pak vytáhl prsty, chytil Daniela za boky a hlavou penisu mírně zatlačil na anální otvor. Jakmile si byl jistý, že jeho milenec dobře vnímá, k čemu se chystá, jedním jediným prudkým pohybem do něj vnikl.

A to bylo zřejmě to poslední, co dokázal jeho partner zvládnout. Hlasitě zasténal a všechno svalstvo v těle se mu napjalo. Severus mu zaryl prsty do boků, aby ho udržel v této dokonalé pozici a zrychlil své pohyby. Netrvalo dlouho a také on divoce vyvrcholil.

Téměř ihned vytáhnul svůj stále ještě ztopořený penis z Danielova zadku a zhroutil se na ten úžasně měkký koberec. Zavřel oči, zhluboka dýchal a snažil se dostat pod kontrolu prudce bušící srdce. Cítil se skvěle.

Od té doby, co zazvonil na dveře, uběhlo sotva dvacet minut a za dalších dvacet minut může opět sedět ve svém pohodlném křesle u krbu se sklenkou koňaku. Pouze s tím rozdílem, že tentokrát bude mnohem uvolněnější a spokojenější. A právě v tom podle Severuse spočívalo kouzlo sexu.

 

-------------------------------------------------------------------------------------

 

Po jeho uvolňujícím setkání s Danielem ubíhal zbytek týdne opravdu mnohem příjemněji. Brumbálovy poznámky ho rozčilovaly výrazně méně, mezikolejní spory se mu teď nezdály až tak osobní a co bylo nejdůležitější – Potter mu teď byl naprosto ukradený. Vůbec nechápal, proč ho nenapadlo domluvit si setkání s Danielem dříve. Ušetřil by si veškeré ponížení.

Nicméně, co se stalo, stalo se. Důležité bylo, že z toho vyšel se ctí a mezi ním a Potterem bylo vše v pořádku. Pokud mohl usuzovat podle jejich pondělního setkání, jeho spolubojovník se s nezvyklou situací vyrovnal více než dobře.

Ostatně o tom se mohl brzy znovu přesvědčit. Byl pátek a za několik málo minut měly hodinu lektvarů sedmé ročníky Nebelvíru a Zmijozelu. Rozhodně by bylo vhodné během této hodiny zjistit, jestli je mezi ním a jeho spolubojovníkem opět obvyklý přátelsky nepřátelský vztah.

A ne! Vůbec se jeho myšlenky netočí kolem Pottera! Tentokrát je to úplně jiné.

"Jde mi jen o to," hájil se Severus sám před sebou rozzlobeně, "zda je všechno opět v pořádku! Sexuální touhy k němu jsem se definitivně zbavil."

Následující hodina lektvarů se však vyvíjela více než podivně. A tentokrát se nejednalo jen o Pottera. Celá nebelvírská polovina místnosti ho během výuky upřeně sledovala. Některé dívky se za ním dokonce otáčely, když kolem nich procházel. A ve chvíli, kdy před třídou zvedl do vzduchu jednu z nových přísad a názorně ukazoval jednotlivé části, přísahal by, že slyšel zasněné vzdychání. Pokud by ho však jen na chvíli napadlo, že jejich upřené zírání znamená, že věnují pozornost výuce, velmi by se mýlil. O tom se přesvědčil jak v průběhu hodiny, tak po jejím skončení, kdy studenti odevzdávali své vzorky. Tak špatné výsledky nebelvírští sedmáci od začátku roku neměli. Ale přesto se každý z nich se svým vzorkem zdržel u jeho stolu podivně dlouho.

Večer se bude muset zeptat Pottera, co to mělo znamenat. Takové nevhodné chování nemínil trpět a chtěl vědět, co je jeho příčinou.

 

--------------------------------------------------------------------------------------------

 

Tentokrát přišel na trénink poměrně klidný. Setkání s Danielem mu v tomto směru velice pomohlo. Avšak zdálo se, že Pottera ještě neopustilo to podivné chování, které se projevilo už při hodině lektvarů. Nebyl schopný se soustředit a Severusovi brzy začala docházet trpělivost. Pokud jeho spolubojovník nedokáže udržet myšlenky na aktuálním tréninku, plýtval tu časem.

„Dávej pozor!“ zakřičel na něj, když mladík naprosto ignoroval, že k němu jedna z figurín vyslala modrý paprsek.

„Pottere!“ zařval znovu, když jeho spolubojovník jen stál a zíral ve chvíli, kdy měl pro ně oba vyčarovat ochranný štít.

Co to s ním pro Merlina bylo? Takhle mizerně sehraní nebyli ani při jejich prvním společném boji.

„Pottere, soustřeď se,“ zavrčel na něj poté, co mladík sotva stihnul uskočit jednomu z kouzel. „Být to opravdová bitva, je už po tobě!“

Jeho nadávky byly zřejmě naprosto zbytečné. Dokonce ani po čtvrt hodině boje se Potter nedokázal vžít do bitvy, a tak se Severus rozhodl setkání ukončit. Měl lepší věci na práci.

Těsně před tím, než stihnul odvolat bojové figuríny, prokázal jeho spolubojovník opět svou nesoustředěnost. Jeho štít vybuchl a oba je odhodil na hromadu jako pytle brambor.

„To teda bylo něco,“ zcela nevhodně reagoval Potter a Severus toho měl pro dnešek už opravdu dost. Jen co z něj Potter sleze, ukončí to a vydá se dělat něco užitečnějšího.

 „Ano, Pottere, bylo to celkem působivé,“ řekl jízlivě. „Nicméně, stejně tak naprosto zbytečné.“

Bohužel se zdálo, že ani výbuch a ani Severusova slova nepřivedly mladého Nebelvíra k rozumu. Ten totiž stále ležel tam, kde ho výbuch nechal, což bylo přímo na Mistru lektvarů, a upřeně na něj zíral.

„Nechtěl bys ze mě slézt?“ navrhl mu Severus jasné řešení, protože mladík toho zřejmě v tu chvíli nebyl schopen. Mimo to se začínalo zdát, že jeho středeční setkání s Danielem bylo příliš krátké.

K jeho překvapení se Potter ani nehnul a zcela neočekávaně zašeptal:

„Nechtěl. Chtěl bych něco jiného.“

A výrazem v obličeji dal zcela jasně najevo, co tím myslí.

"To není možné!" křičel Severus v duchu. "Opravdu se mě chystá políbit? Změnil názor nebo se zbláznil?"

 Nijak se však nebránil a udělal dobře. Jakmile Potter během opatrného polibku spojil jejich jazyky, projela Severusem vlna vzrušení, kterou už velmi dlouho nezažil. Okamžitě na to zareagoval a polibek vášnivě opětoval. Sex s Danielem byl skvělý, ale podle prvních ukazatelů se zdálo, že sex s Potterem by mohl být ještě výrazně lepší.

Ale divoké soulože na podlaze měl Severus pro tento týden už dost. Nebyl přece pes. Byl člověk a měl postel. Odtrhl se tedy od Pottera a suše zkonstatoval:

 „Nemyslím si, že toto je právě to nejvhodnější místo pro sex.“

Na několik vteřin měl hrozivý pocit, že se spletl a ten kluk ho opět odmítne. Další Potterova slova ho naštěstí vyvedla z omylu.

„Myslím, že vhodnější místo bys nenašel. Zavři oči,“ řekl mu a Severus proti své vůli poslechnul. Konec konců jeho penis už se zřetelně hlásil o slovo, a tak se mu cestovat do sklepení také příliš nechtělo.

Místnost, která se objevila, ho překvapila. Věděl sice, že jeho spolubojovník není panic - panice by ani nechtěl - ale že má až tak bohaté podklady pro fantasii, to netušil. Sbírka různých sexuálních pomůcek na nočním stolku u velké postele dávala jasně najevo, že Potter má zkušeností více než dost.

„Musím říct, Pottere, že jsem opravdu netušil, jak zvrhlá je tvá představivost,“ neodpustil si komentář a pobaveně sledoval, jak se mladík zmateně rozhlíží. Zřejmě netušil, co přesně si pro ně tato místnost připraví.

Poté, co se shodli na vhodnosti tohoto prostředí, Severus vstal a přitáhl si Pottera do náruče. Chtěl si být opravdu jistý, že mladík chápe, o co tu jde. Čistě sexuální vztahy nebyly zrovna nebelvírskou doménou.

„Takže jsi změnil názor?“ zeptal se ho a jemně přitom okusoval jeho lalůček.

„Zřejmě,“ přišla odpověď.

„A akceptuješ fakt, že mezi námi nebude žádný druh milostného vztahu?“ trval na své otázce Severus.

„Jasně, jde jen o sex,“ rychle souhlasil Potter a na hlase bylo zřejmé, že je vzrušený.

„Velmi dobře,“ pochválil ho Severus a rozhodl se už déle neotálet.

Harryho zkušenosti se zřetelně projevily také v posteli. Mistr lektvarů opravdu oceňoval, že jakmile se mladík jednou rozhodnul, zjevně už neváhal. Byl velice aktivní milenec a Severus mu vše s nadšením opětoval.

"Tohle byl geniální nápad," blahopřál sám sobě nadšeně, když mohl Pottera nechat stáhnout mu košili. Jeho spolubojovník stejně věděl, že na levém předloktí najde Znamení zla.

Všechny další myšlenky se mu z hlavy vypařily ve chvíli, kdy se Potter položil na posteli, aby mu umožnil lepší přístup do kalhot. Ten byl tak sexy! Když mu mladík začal stahovat kalhoty, cítil se, jakoby sex neměl alespoň pět let a ne dva dny. Přitažlivost mezi nimi byla neskutečná.

Samozřejmě vše bylo moc dokonalé na to, aby to byla pravda. A jak tomu často bylo, opět vše zkazil Brumbál. Potter mu ještě nestačil stáhnout kalhoty ani ke kolenům, když je oba vyrušily jemné vibrace ze svolávacího přívěsku. Znamení řádu. Jasná signalizace toho, že svou zábavu musí odložit na později.

Severus si zklamaně povzdechl, ale neváhal. Během pár vteřin byl oblečený a připravený k odchodu. Byl zvyklý na předvolání v nejméně vhodné chvíle, a přestože ho to nijak netěšilo, byla to prostě součást jeho života.

Jelikož se zdálo, že Potter bude mít s přípravou na setkání větší problém, rozhodl se jít napřed. Konec konců nebyl žádný důvod k tomu, aby na sebe čekali.

 

------------------------------------------------------------------------------------------

 

Na Grimmauldovo náměstí dorazil Severus skutečně notnou chvíli před Harrym. Vlastně stihnul přijít mezi prvními. Jako obvykle. Zatímco čekal, než dorazí zbytek, prohlížel si příchozí a přemýšlel, kolik z nich by ho bez zaváhání proklelo, kdyby zjistili, že téměř ošukal Chlapce-který-přežil. Ba co víc! Že má v plánu to, co nestihnul, dohnat tak brzy, jak jen to bude možné.

On, Severus Snape, bývalý Smrtijed a vrah, souloží, nebo tedy téměř souloží, s hrdinou kouzelnického světa, s budoucím vůdcem strany světla. Ten pocit vlastně vůbec nebyl děsivý. Bylo to úžasné! Bylo to dokonalé! Všichni na něj mohli shlížet, jak chtěli. Ale nikdo z nich neměl jazyk hluboko v krku Harryho Pottera a určitě nikdo z nich neměl penis v jeho prdeli. Severus doufal, že on brzy bude.

A v tu chvíli mu konečně došlo, proč zrovna Potter byl ten, po kom tak toužil. Konečně přišel na to, že právě tohle mu chybělo. Ne sex. Bez toho byl i před tím dost dlouho. Chyběl mu jeho nebezpečný tajný život. Život špiona. Už měsíce si nepřipadal tolik sám sebou jako teď. Ano, konečně měl opět nějaké nebezpečné tajemství. Bylo to opojné a Severus cítil, jak se mu do těla opět zahryzává silné vzrušení.

Ano, pravdou bylo, že to s sebou přinášelo i jisté nevýhody. Například, když jste byli vyrušeni v nejméně vhodnou dobu a nezbylo nic jiného, než nedovršený pohlavní styk prostě ukončit. Avšak přesně to byly ty radosti a strasti tajného života, které Severusovi tolik chyběly.

 

 

Pokračování: 11. Kapitola - Tohle je válka!