Koridory 5/7
KORIDORY - část pátá
(ze Severusova pohledu)
Severus měl zase dobrou náladu. Byla pravda, že se s Potterovou přítomností jeho nálady střídaly jako na houpacím koni, ale tahle by mu snad měla nějakou tu dobu vydržet. Ani by nevěřil, že se tolik obává toho, že by Potter mohl být jeho magický spolubojovník. Přesto ho výrazná úleva, která se objevila, když se jejich kouzla nesloučila, přiměla dokonce ke smíchu.
Potter zůstal ležet na místě, kam ho odhodila magická vlna, a opatrně si Severuse prohlížel. Nejspíše se obával o jeho duševní zdraví. Musel to pro něj být opravdu šok, vidět svého odporného učitele smát se dvakrát v jednom dni. Severusovi však vůbec nezáleželo na tom, co si o něm někdo jako Potter myslí. Hlavní je, že toho spratka ten nečekaný výbuch důkladně potrestal za drzost. Možná dokonce lépe, než mohl Severus doufat.
"Co se stalo?" promluvil mladík, jakmile zřejmě usoudil, že je Severus dostatečně způsobilý.
"Naše kouzla se nesloučila," oznámil prostě Mistr lektvarů a musel si dávat velký pozor, aby se při vyslovení té věty nezačal usmívat.
"A to by snad měla?" vyzvídal nechápavě Potter, zatímco se pomalu zvedal z matrace.
"Ne, to by rozhodně neměla," odpověděl Severus a byl ze srdce rád, že to může říct.
Potter se poškrabal na hlavě.
"A proč jsme to tedy dělali?"
"Abychom si ověřili, že naše kouzla nejsou kompatibilní."
"Aha," pronesl Nebelvír, ale tvářil se stále stejně zmateně. Pak se nejistě zeptal:
"Budeme ještě nějaké takové experimenty dělat?"
Patrně opravdu ztratil všechny iluze, které o Severusově zdravém rozumu měl. Muž se tomu ani příliš nedivil, on sám by už dávno nevěřil, že je duševní zdravý. Konec konců s jeho způsobem života mohl být jedině rád, že neskončil ještě hůř.
Místo odpovědi se na mladíka zamračil, než konečně řekl:
"Měli bychom se přesunout ven. Potřebujeme cvičit v terénu."
"Teď?" zeptal se udiveně Potter.
"Ne, Pottere," zavrčel ironicky Severus. "Za týden."
Když se Nebelvír stále nehýbal a jen ho nejistě pozoroval, zakřičel:
"Jistěže teď!" a mladík se kvapem rozběhl ke dveřím.
"Dobře, dobře," mumlal si cestou k nim. "Není třeba křičet."
Mistr lektvarů zatím stál na místě a zhluboka dýchal. Přece nemůže být tak těžké spolupracovat s jedním Nebelvírem, ujišťoval se. A to ani v případě kdy je tím Nebelvírem Potter.
---------------------------
Venku zůstali až do pozdního odpoledne. Oba byli natolik zaujatí tréninkem, že si ani jeden na oběd nevzpomněl. Přestože to Severus nedával najevo, byl příjemně překvapený Potterovými schopnostmi. Stále mu dělalo problém považovat mladého Nebelvíra za vycvičeného bojovníka místo nezkušeného studenta.
Nejdříve bojovali proti sobě, tentokrát za přirozených podmínek. Potter byl v takovém stylu boje výrazně lepší než v klasickém souboji, a tak bylo vítězství pro Severuse mnohem větší výzvou. Bitva skončila až po dvou hodinách těžkého boje mladíkovou prohrou.
Po krátkém odpočinku a podrobném rozebrání právě ukončeného soupeření se Severus rozhodl dát Potterovi lekce v plížení.
"Řekni mi, jaká jsou dvě základní pravidla úspěšného špeha," poručil Nebelvírovi dříve, než se vydali do lesa, ale ve skutečnosti neočekával správnou odpověď. Špehování a plížení byly spíše zmijozelské schopnosti.
Potter se poškrábal na hlavě. Zvyk, který začínal Severuse neskutečně rozčilovat.
"Nesmí být vidět," začal mladík a Mistr lektvarů vyčkávavě naklonil hlavu, "a nesmí být slyšet?"
Překvapivě správnou odpověď Nebelvír samozřejmě pokazil zvednutou intonací na konci věty.
"A to se mě ptáš nebo mi to říkáš?"
"Říkám," zamumlal mrzutě a pravou nohou kopnul do nejbližšího trsu trávy.
Severus se zamračil.
"Pottere, jestliže budeš pokračovat v takovém dětinském chování, žádné lekce v utajení nebudou."
"Tak se ke mně jako k dítěti nechovej," odseknul mladík drze.
"V tom případě jsme se dostali do kruhu," poznamenal Severus. "A já rozhodně nebudu ten, který z něj vykročí první."
"Cože?"
Mistr lektvarů si povzdechnul. "Zjednodušeně řečeno: Nejdříve ty změníš své chování, a pak možná já změním to své."
"Ale…" začal protestovat mladík, avšak rychle zmlknul.
Starší muž tázavě zvednul obočí. Potter si jen povzdechnul a zakroutil hlavou.
"Velmi dobře," řekl Severus. "Tvá odpověď byla v podstatě správná. Naučím tě tedy několik kouzel, která ti pomohou v tichosti."
Nebelvír se při jeho slovech tvářil docela nadšeně, a tak Snape zlomyslně dodal:
"Nejdříve je však potřeba, aby ses dokázal pohybovat dostatečně dobře bez nich."
Vydali se do lesa a ten zatracený kluk Severuse opět překvapil. Nepohyboval se sice zdaleka tak tiše jako bývalý špion, ale rozhodně bylo potřeba pečlivě poslouchat, abyste jeho kroky slyšeli. Starší muž se myšlenkami vrátil do doby jejich společného útěku. Tenkrát tomu nevěnoval pozornost, ale byla pravda, že ani jednou za celou tu dobu necítil potřebu Pottera napomínat, aby se pohyboval tišeji. Opravdu pochyboval, že právě tohle by někdo z Řádu jejich hrdinu naučil, a tak byl velmi zvědavý, kde takovou znalost Nebelvír získal.
Po pár metrech cesty ukázal mladíkovi několik užitečných kouzel, a pak se pomalu vydali zpět do hradu. Domluvili se (nebo lépe řečeno, Severus přikázal), že se znovu sejdou po večeři, aby si stanovili pevný časový rozvrh.
Mistr lektvarů zamířil zpět do sklepení a cestou si užíval příjemné ticho, které ho obklopovalo. Byl rozhodnutý si v rozvrhu každý den nechat alespoň několik hodin bez Pottera. Mladíkova přítomnost byla velmi vyčerpávající.
-------------------------------
Po horké sprše a vydatném obědě se pustil do své oblíbené činnosti - vaření lektvarů. Žádný lektvar nebyl sice právě potřebný, ale takové veritasérum se přece během války mohlo hodit vždycky nebo ne? A tak si ve své laboratoři systematicky vyrovnal všechny potřebné věci, pečlivě si připravil přísady a pustil se do práce na lektvaru, který pro mnohé výrobce představoval výzvu, avšak pro něj byl jen příjemným zpestřením.
Z práce ho vytrhlo až klidné klepání na dveře. Rychlý pohled na hodiny mu připomněl, že je čas na domluvenou schůzku s Potterem. Mladík musel použít svůj často zanedbávaný mozek, když ho napadlo přijít za ním sem.
"Pojď dál, Pottere," zavolal a pokračoval v míchání vroucího lektvaru.
"Jak jsi věděl, že jsem to já?" zeptal se Nebelvír, jakmile otevřel dveře.
"Neznám nikoho jiného, kdo by mě obtěžoval přes letní prázdniny," zkonstatoval Severus.
K jeho překvapení se na to mladík jen usmál a zeptal se:
"Mám přijít později?"
"To není nutné. Za pár vteřin to v každém případě musím nechat odstát."
"Ok," řekl Potter, ale dál postával mezi dveřmi.
"Nicméně můžeš jít dovnitř a zavřít za sebou dveře," doporučil mu Snape a zdálo se, že se mladík po jeho slovech trochu červená.
Jakmile Severus zchladil a odstavil kotlík s lektvarem, vydali se společně do jeho soukromých prostor. Tentokrát pokynul Potterovi ke křeslům před krbem, která on sám málokdy používal.
"Chceš něco k pití?" zeptal se, protože si plánoval dát čaj.
Nebelvír na něj chvíli překvapeně pomrkával a chvíli před tím, než s ním Severus ztratil trpělivost, ze sebe vypravil:
"Ech, tak třeba čaj."
To Mistrovi lektvarů přišlo opravdu vhod. Popravdě nebyl příliš ochotný shánět Potterovi něco extra.
Jakmile se s horkými šálky v rukou oba usadili naproti sobě, promluvil:
"Považuji za nejvhodnější sestavit časový rozvrh z činností, o kterých si myslíme, že jsou podstatné. Potom bude mít každý z nás dobrou představu o tom, kolik volného času mu zbývá."
Protože nechtěl Pottera hned ze začátku provokovat, úmyslně vynechal jakékoliv poznámky o tom, že tímto způsobem bude mladík přesně vědět, kolik času stráví nečinným poflakováním.
"Máš jakékoliv návrhy?" zeptal se čistě ze zdvořilosti.
"No," začal Nebelvír, "chtěl bych do něj určitě zařadit vše, co jsme dělali dneska. Tím myslím ten souboj a plížení. Zdá se mi to hodně užitečné. A možná nějaké strategie a společný boj proti figurínám?"
Dobře, takový návrh vypadal nečekaně inteligentně.
"Ty dokážeš vyčarovat bojové figuríny?" otázal se Severus na to, co ho překvapilo nejvíce. On sám takové figuríny vyčarovat uměl, ale ty jeho nepředstavovaly téměř žádnou výzvu.
Potter si trochu netrpělivě poposednul na židli a nervózně se zasmál:
"O tom dost pochybuju. Ale Komnata nejvyšší potřeby je umí výborně."
Ach ano, došlo Mistrovi lektvarů, ta místnost se zdála velice užitečná. Nahlas jen řekl:
"Zdá se, že tu svou hlavu dokážeš také používat."
Mladík se usmál od ucha k uchu a usrknul čaje. Pak se zašklebil a přidal si do šálku několik kostek cukru. Severusovi mělo být hned jasné, že někdo jako Potter nedokáže ocenit kvalitní silný černý čaj.
Na časovém rozvrhu jednotlivých činností se dohodli stejně rychle. Rozdělili je na dva dny - jeden den byl po snídani určen pro souboj mezi sebou a po večeři pro lekce v plížení; druhý den byl po snídani určen pro společný boj proti figurínám a po večeři pro plánování strategií. Zbytek dne, tedy velkou část odpoledne, měli mít sami pro sebe.
---------------------------------
Příštích několik týdnů vše šlapalo jako na drátku. Společný boj proti figurínám se sice občas změnil v boj mezi sebou a Severus nezřídka během lekcí v plížení ztrácel nervy, ale vzhledem k tomu jaká historie mezi nimi byla, se každý pokrok dal považovat za obrovský úspěch.
Jediné, v čem Potter absolutně propadal, byly strategie. Naštěstí byl překvapivě ochotný naslouchat Severusovým radám, a tak tyto večery nekončily úplnou pohromou. Mistr lektvarů se několikrát přistihl, že si rozhovor s mladým Nebelvírem dokonce užívá.
Někdy se při společné diskusi více rozohnili a dostávali se k tématům, které přímo nesouvisely s přípravou na boj. Díky tomu měl Severus příležitost zjistit, že Potter má velmi zralý pohled na válku a svou vlastní pozici v centru celého dění. A tak pomalu začínal mladíka vnímat jako svého rovnocenného, i když možná trochu méně inteligentního, partnera.
Přibližně v polovině srpna se v jednom z koridorů potkal s Albusem. Neviděl se s ním od posledního hromadného setkání, na kterém byl oznámen blížící se útok, a tak ho zajímalo, jestli si ho ředitel vyhledal úmyslně.
"Dobré odpoledne, Severusi," pozdravil ho starý kouzelník radostně.
"Tobě taky, Albusi," zdvořile zareagoval. "Něco mi potřebuješ?"
"Ale kdepak, kdepak," pochechtával se ředitel. "Copak si pouze nemůžu chtít popovídat s mým dlouholetým přítelem?"
Mistr lektvarů si povzdechnul. Opravdu nechápal, proč ten zatracený strejc neustále trvá na tom, že má právo nazývat ho přítelem.
"Co chceš, Albusi?" zabručel tedy.
Tentokrát si povzdechnul starý muž.
"S tebou to nikdy nebylo snadné, Severusi."
"A?" popoháněl ho drze Snape. Právě měl za sebou těžký souboj s Potterem, který poprvé málem prohrál. Už se nemohl dočkat, až si vleze pod horkou sprchu.
"Vidím, že vypadáš trochu opotřebovaně?" snažil se "nenápadně" vyzvídat ředitel.
Severus se zatím v zrcadle neviděl, ale byl si jistý, že slovo "opotřebovaně" je pro popis jeho stavu příliš mírné. Mohl se však utěšovat tím, že Potter je na tom určitě hůř.
"Cvičili jsme s Potterem souboj," připustil jen proto, aby měl ředitele co nejdříve z krku.
"Ach tak," řekl Albus a v očích se mu zatřpytily hvězdičky. "Spolupracujete tedy zatím bez jakýchkoliv komplikací?"
"Nejsme magičtí spolubojovníci, Albusi," ihned odpověděl Severus, protože mu bylo jasné, kam tím starý kouzelník míří. Ten si ho chvíli zkoumavě prohlížel, a pak prohlásil:
"Nepamatuji si, že bych něco takového říkal."
"To jsi ani nemusel. Přesně vím, kam tím vším míříš. A znovu opakuji: Potter není můj magický spolubojovník!"
"Jsi si tím jistý?" zeptal se konečně ředitel a tím téměř přiznal, že byl Severusův odhad správný.
"Připojil jsem svůj zrcadlový štít k Potterovu štítu a nespojily se," oznámil Mistr lektvarů povzneseně. "Právě naopak - způsobily výbuch!"
"Ach tak," zopakoval klidně ředitel a promnul si vous.
"Ach tak?" zlobil se Severus. "Albusi, test zrcadlových štítů je nejspolehlivější ze všech testů magické kompatibility. Já a Potter nejsme magičtí spolubojovníci!"
"Severusi," přerušil jeho běsnění Brumbál, "vycházeli jste spolu tehdy dobře?"
"Ne."
"A vycházíte spolu dobře teď?"
"Ne."
Ředitel po jeho odpovědi přísně nadzvednul obočí a to donutilo Severuse přiznat:
"Dobře, možná spolu teď vycházíme o něco lépe."
"Víš, Severusi," řekl mu na to Albus, "magie je dokonce i pro nás kouzelníky jednou velkou záhadou."
Starý muž se odmlčel a Mistr lektvarů měl opět nutkání popohnat ho pomocí "A?", ale tentokrát se ovládnul.
"Samotná magie," pokračoval ředitel nakonec, "kouzelníky nikdy do ničeho nenutí, pouze nám nabízí různé možnosti."
Tentokrát měl Severus nutkání zachovat se stejně jako Potter a říct: "Aha.", avšak právě spojení toho slova s tím konkrétním Nebelvírem způsobilo, že ho nepoužil.
"Ty a Harry máte mnoho možností - jak dohromady, tak každý zvlášť. A závisí jen na vás, které z nich využijete."
Mistr lektvarů pokyvoval a tvářil se, že tomu rozumí. Napadlo ho, jestli se Potter cítí stejně, když mluví s ním. A jak se potom cítí s Albusem?
"Tak tedy… jsem moc rád, že jsem tě potkal, Severusi," shrnul radostně ředitel.
"Nápodobně, Albusi," slušně odpověděl mladší muž.
Ředitel školy už dávno zmizel za zatáčkou koridoru, ale Severus stále stál na stejném místě. Dávno zapomněl na sprchu, do které tolik spěchal. Stále přemýšlel nad podivnými slovy starého muže a vůbec se mu nelíbilo, jaké závěry mu z nich vycházely. On a Potter rozhodně nebyli magičtí spolubojovníci!