9. Kapitola - Nečekaně dobrý

9. Kapitola - Nečekaně dobrý

"Pondělí začalo hrozně, ale zbytek týdne se zatím nevyvíjí nijak špatně," přemýšlel Harry ve středu odpoledne cestou do věže. Odpolední vyučování skončilo a zbýval mu ještě nějaký čas před večeří. Resty v esejích stále nedohnal, ale hromada na nočním stolku u postele se rozhodně zmenšila. Sice neodevzdával právě kvalitní práci, ale minimálně zatím všechny odevzdal včas.

Ředitel měl tento týden příliš práce, a proto další společné setkání měli až za týden a schůze řádu se také nekonala. Nejbližší přátelé po posledním výbuchu pochopili, že jeho náladu ovlivňují i jiné než jen vztahové problémy. A přestože Harry tenkrát závažnost svých problémů trochu přehnal, rozhodně nemínil uvádět situaci na pravou míru. Byl rád, že se těch všetečných otázek zbavil.

Poprvé se po dlouhé době neměl čím stresovat. Všechno se zdálo v pohodě. To by se však do jeho myšlenek nesměl neustále plést jeden velký problém. Problém, který nesl jméno Severus Snape.

Otázka sexu s Mistrem lektvarů mu pořád visela v hlavě, přestože se tomu dost bránil. Jeho představivost zřejmě nedokázala Snapea svléknout, ale stejně jí to vůbec nevadilo. V několika nejvášnivějších představách si dosadil Snapeovu hlavu na nahé tělo Richarda. Tahle kombinace ale nebyla příliš efektivní. Zdálo se to spíše směšné. Dokonce i přes dlouhý černý plášť bylo jasné, že Mistr lektvarů v žádném případě nemá tak široká ramena jako Richard.

Kdyby si k bývalému špionovi před několika měsíci nevytvořil důvěru, byl by přesvědčený, že ho proklel či otrávil. V hodinách se stále nedokázal soustředit, ale tentokrát se kvůli tomu cítil provinile. Obzvlášť když učitelé jeho nepozornost z nějakého důvodu ignorovali. Ani jeden mu tento týden nepohrozil školní trestem, natož aby ho udělil. Pokud ho omlouvali kvůli povinnostem ve válce, právě teď to rozhodně bylo nezasloužené. Kdyby tak věděli, na co myslí!

Nejvíce ho trápilo, aby se o jeho myšlenkách nedozvěděl Snape. Sám si v tom všem ještě neudělal jasno a nechtěl to téma znovu otevírat. Působil by jako pitomec. Navíc se zdálo, že je teď mezi nimi vše v pořádku a on to nechtěl nijak zkomplikovat. A měl Snape vůbec ještě zájem? Třeba ho všechny ty myšlenky trápily naprosto zbytečně. Ale i kdyby tomu tak bylo, stejně by jim nedokázal poručit.

"Pane Pottere?" zastavil ho hlas profesorky McGonagallové. "Mohl byste mě laskavě následovat?"

Ok, takže zase další čas na úkoly, o který přišel.

"Samozřejmě, profesorko," odpověděl a otočil se proti směru své původní chůze. Copak měl na výběr?

"Posaďte se," řekla mu McGonagallová, když vešly do jejího kabinetu a ona zavřela dveře.

Harry poslechl a tiše vyčkával.

"Řekněte mi," začala profesorka, když se také usadila za stolem, "stále chcete být bystrozorem?"

"Třeba," vyhrkl dříve, než se nad tím stačil pořádně zamyslet. Popravdě to, co bude dělat po škole, ho vůbec netrápilo.

"Třeba?" zopakovala pohoršeně. "Pane Pottere, bystrozor je velice vážené povolání a musíte projevit vekou snahu, abyste se jím mohl stát."

Harry sklopil pohled k zemi a stiskl rty. Pochyboval, že profesorka chtěla slyšet jeho skutečný názor.

"A vy neprojevujete žádnou snahu," pokračovala a tvářila se velice přísně. "Každý vyučující si na vás stěžuje. Domácí práce, které odevzdáváte, se v podstatě ani nevejdou do hodnotící stupnice."

Harry stále nic neříkal. Byl si dobře vědom toho, že ve škole neodvádí dobrou práci. Jenže na to prostě neměl čas. A když se nějaký ten čas našel, lezl mu zas do hlavy Snape a zabíral všechny jeho myšlenky.

"Nic neřeknete?" tlačila na něj profesorka.

"Myslím, že mé známky z Obrany a z Lektvarů jsou více než přijatelné," pronesl tedy Harry na svou obranu. Byla to pravda. V těchto předmětech byl tak dobře vycvičený, že mu nedělaly žádný problém - obzvláště Obrana pro něj byla velmi snadná.

"Bohužel pro vás se závěrečné zkoušky OVCE neskládají pouze ze dvou předmětů. A mimo to si i profesor Rothwell stěžoval na vaší neustálou nepozornost."

"Nepotřebuji dávat v Obraně pozor," zamumlal Harry.

"Co jste říkal?" zvýšila hlas profesorka.

"Nepotřebuji dávat v Obraně pozor," zopakoval klidně. Nemínil si na nic hrát. Tahala z něho pravdu tak tady ji měla. "Neučíme se nic, co bych nevěděl."

Profesorka chvíli mlčela.

"Harry," změnila po chvíli oslovení i tón hlasu, "vím, že to máš teď těžké. Ale škola je důležitá pro tvou budoucnost."

Copak ho vůbec neposlouchala?

"Jakou budoucnost?" zeptal se rozzlobeně a profesorka se zaraženě narovnala. "Opravdu věříte tomu, že střetnutí s Voldemortem přežiju?"

"Harry…" začala trochu nejistě, než mírně roztřeseným hlasem dodala: "Jistěže přežiješ."

Mladý hrdina se na ní upřeně podíval. Nevěřil jí. Profesorka po pár vteřinách před jeho pohledem uhnula. Ani ona tomu skutečně nevěřila.

------------------------------------------------------------------------------------------------------

Večeři snědl co nejrychleji, nahoře ve věži si zalezl na postel a skryl se za závěsy. Neměl na nikoho náladu. Zase jednou cítil, že kdyby to dovolil, rozbrečel by se. Skrčil se tedy na posteli a objal polštář. Byl rád, že Snape jejich dnešní setkání zrušil. Na jakoukoliv rozpravu nad válkou byl příliš rozrušený.

Nechápal, proč ho rozhovor s profesorkou McGonagallovou tolik vyvedl z míry. Dávno přece věděl, jaké jsou jeho šance na přežití. Jenže jak poznal, bylo úplně něco jiného říkat si to sám a vidět to v očích dalšího člověka. Právě v tuhle chvíli celou svou duší toužil po Richardově objetí. Byla to jedna z mála věcí, která mu opravdu chyběla. Nikdy ho nikdo jiný neobjímal, když mu bylo smutno. Jen Richard.

Snape by ho teď možná také objal, kdyby souhlasil s jeho nabídkou. Ale bylo by to vůbec stejně utěšující? Anebo pojetí "čistě sexuální vztah" znamená také "žádné objímání"? O takový vztah by tedy určitě nestál. Miloval objetí. Možná i proto, že jich v životě měl tak málo.

Myšlenky se mu opět stočily k Mistrovi lektvarů, což mělo tentokrát jedinečnou výhodu - úzkost, kterou cítil, se znatelně zmenšila a nahradilo jí podráždění nad sebou samým. Rozčilovalo ho, že nedokáže ovládnout svou vlastní mysl. Něco takového Snapeovi problém jistě nedělalo.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Další dny ubíhaly rychle a nic zvláštního se nedělo. Ginny s Hermionou si stále držely odstup a zakázané myšlenky na Snapea Harryho stále neopouštěly. Problémům s jeho sebekontrolou příliš nepomohl ani rozhovor, který se při čtvrteční večeři rozpoutal u Nebelvírského stolu.

"To se musíš svým nehtům věnovat i u večeře," podrážděně zvedl hlas Dean a strhl tak na sebe pozornost okolí. Dokonce i Harry, stále zabraný do myšlenek o Snapeovi, se na něj podíval. Levandulle zvedla ke svému příteli hlavu a na okamžik si přestala pilovat nehty

"Samozřejmě, že musím," pronesla povzneseně. "Chceš přece, abych vypadala hezky."

"Myslím, že to trochu přeháníš," hádal se chlapec a několik dalších hochů si při slově "trochu" pohrdavě odfrklo.

"Vůbec tomu nerozumíš," zamračila se dívka a také zvedla hlas. "Musím se o své nehty hodně starat, aby vypadaly tak, jak vypadají. Nejsou přirozeně krásné."

"Podle tebe nemá nikdo přirozeně krásné nehty," zlobil se Dean. To už se bavil celý nebelvírský stůl a Harry na okamžik úplně zapomněl na své starosti.

"Samozřejmě, že má," pronesla Levandulle uraženě, "třeba…"

"Třeba Snape," napověděla kamarádce tiše Parvati. A Harry málem hlasitě zasténal. On se toho chlapa prostě nezbaví.

"Jo," vykřikla dívka vítězoslavně. "Třeba Snape!"

"Snape nemá hezký ruce," zapojil se do debaty Seamus a tvářil se dost zděšeně.

"Samozřejmě, že má," trvala si na svém Levandulle a Parvati horlivě přikyvovala. K překvapení většiny chlapců se souhlasně tvářily i ostatní dívky. Harry se podíval k učitelskému stolu. O Snapeovi poslední dobou přemýšlel opravdu hodně, ale že by měl hezké ruce, to si nevšimnul. Bude to muset blíže prověřit - a to hned při příští hodině lektvarů.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Páteční odpolední vyučování lektvarů přineslo mnoho nepozorných Nebelvírů. Lépe řečeno Nebelvírek a Harryho. Každý se chtěl po večerní diskusi přesvědčit, že Snapeovy ruce byly skutečně hezké. Dokonce mnozí kluci sem tam nenápadně mrkli po rukách Mistra lektvarů. Přece jen chtěli vědět, co ty holky vlastně považovaly za hezké.

Bylo tedy celkem pochopitelné, že se Harrymu poprvé po dlouhé době nepovedl lektvar, který měli vařit. Měl přece důležitější starosti! Teď mu zbývalo jen doufat, že se tenhle průšvih nedonese k profesorce McGonagallové, přestože nevěřil, že by si ho v blízké době znovu zavolala. Trochu ho sice mrzelo, že svým výkonem nejspíš zklamal i Snapea, ale co! Hlavní bylo, že teď už věděl, že na jeho spolubojovníkovi je přece jen něco hezkého. A že ty ruce byly opravdu hezké! Holky měly pravdu.

Bylo naprosto jasné, o čem se mu bude v noci zdát - o Snapeových rukách! Nicméně z jeho posedlosti tím mužem se už začínal stávat závažný problém a on nevěděl, co s ním. Přemýšlet o muži byla jedna věc, ale pozorovat ho tak upřeně, že není schopen soustředit se na práci, byla věc jiná.

Ten večer měli jako každý pátek společný výcvik. Bylo to přesně před týdnem, co mu Snape udělal ten neslušný návrh, který naprosto nakazil jeho mysl. A teď byl ten pravý čas se toho nakažení zbavit. Musel s tím něco udělat na jejich setkání. Teď jen zbývalo vymyslet co.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sešli se jako vždy v Komnatě nejvyšší potřeby a bez větších řečí začali společný trénink. Trvalo jen pár minut, než Harry velmi nemilým způsobem zjistil, že prohlížet si svého spolubojovníka během souboje, není právě ten nejlepší nápad. Stejně jako nebyl nejlepší nápad soustředit se na jiné věci, než na právě probíhající souboj.

"Pottere, soustřeď se," zavrčel na něj toho večera už po několikáté Snape. "Být to opravdová bitva, je dávno po tobě!"

Jenže Harry se nedokázal soustředit, ať se snažil sebevíc. Netrvalo dlouho a udělal tu největší chybu, jakou mohl. Použil naprosto špatný štít proti ohnivému prokletí. Štít proklínací kouzlo nasál, změnil barvu a následně se rozletěl do stran jako prasklý balónek.

Nečekaný výbuch odhodil oba spolubojovníky na stranu. Harry dopadl přímo na Snapea, který naštěstí skončil na měkké žíněnce.

"To teda bylo něco," vydechl Harry, jakmile popadl dech.

"Ano, Pottere, bylo to celkem působivé, nicméně stejně tak naprosto zbytečné," souhlasil s ním chladně Snape a mladík zvedl pohled k jeho tváři. Mistr lektvarů vypadal stejně jako vždy, navíc z této krátké vzdálenosti byla vidět na jeho tváři každá nedokonalost a vráska, přesto od něj Harry nedokázal odtrhnout pohled. Postupně přejížděl očima všechna ta poznávací znamení, a pak se zastavil na mužových rtech.

"Nechtěl bys ze mě slézt?" promluvil Snape. Mladík fascinovaně sledoval pohyb jeho tenkých rtů a rychlé záblesky nažloutlých zubů a hbitého jazyka. Zatřásl hlavou, přestože ze zkušenosti věděl, že mu to s uspořádáním myšlenek nepomůže. Potřeboval svou neustálou posedlost Snapem rychle vyřešit. Hned teď! A napadalo ho pouze jediné řešení.

"Nechtěl," odpověděl na otázku. "Chtěl bych něco jiného."

Poté se začal svými rty pomalu přibližovat ke Snapeovým, přičemž neustále sledoval jeho výraz. Potřeboval si být jistý, že muž nezměnil názor. Oči staršího kouzelníka se trochu rozšířily, ale nijak jinak nedal najevo nespokojenost. Harry tedy sklopil oční víčka a natáhl se.

Už při prvním lehkém spojení jejich rtů, které bylo sotva cítit, se mu srdce rozběhlo sprintem. Okamžitě se k muži přitiskl blíž a políbil ho důrazněji. Špičkou jazyka přejel Snapeův horní ret, a když muž trochu povolil rty, využil toho a poškádlil spodní ret z vnitřní strany. Pak se jejich jazyky poprvé dotknuly. Tělem mu projel rychlý blesk vzrušení a on překvapením prudce vydechl. Jakákoliv rozumná myšlenka, která mu v hlavě ještě zůstala, se právě v ten okamžik vytratila.

Snape na tom byl pravděpodobně podobně, protože ho pevně objal a převrátil na záda. Líbání se stávalo stále vášnivější a Harry ve svých kalhotách cítil jasnou známku vzrušení. Všechny řeči o tom, že Snape byl ošklivý a nepřitažlivý, mohly jít k čertu.

Příliš brzy však jeho spolubojovník polibek přerušil a odtáhl se. Harry párkrát zmateně zamrkal, než zvedl oči k muži, který ležel vedle něj a opíral si hlavu o pravý loket.

"Nemyslím si, že toto je právě to nejvhodnější místo pro sex," reagoval Snape na Harryho zmatený pohled. Mladík znovu zamrkal. Sex? On chtěl jen polibek, chtěl se zbavit své posedlosti tímto mužem, nepřemýšlel o sexu… i když… vlastně… proč ne? Na tváři se mu objevil široký úsměv. Proč by ne?

"Myslím, že vhodnější místo bys nenašel," sdělil staršímu muži, protože ten se už začínal na jeho podivný úsměv mračit. Harry tušil, že se schyluje k nějakému protestu, a tak rychle přerušil cokoliv, co chtěl Snape říct.

"Zavři oči," a sám tak učinil. O pár vteřin později se už nacházeli v mnohem menší místnosti osvětlené malou červenou lampičkou. Byla to přesně ta místnost, co se Harrymu objevila na začátku týdne.

"Musím říct, Pottere, že jsem opravdu netušil, jak zvrhlá je tvá představivost," komentoval to Snape a pobaveně mu cukal koutek.

Harry se zmateně rozhlédl kolem. Červená lampička snad nebyla až taková zvrhlost, nebo ano? Pak mu však oči padly na věci, na které Snape narážel. Stolek u postele byl více než dobře vybaven mnoha sexuálními pomůckami, včetně různých délek a tvarů análních kolíku a lubrikantů mnoha chutí.

Potěšeně se zasmál.

"Neříkal jsem, že vhodnější místo bys nenašel?" zareagoval na Snapeovu poznámku.

Bylo zřejmé, že i druhý muž se dobře baví - v očích mu vesele jiskřilo a koutky úst mu cukaly smíchy.

"Musím přiznat, že v tomto s tebou souhlasím," řekl a začal se zvedat, "a myslím, že je rozhodně čas se přesunout."

Harry se stále válel na zemi, a tak přijal ruku, kterou k němu již stojící muž natáhl, aby mu pomohl vstát. Snape měl však i jiné úmysly. Použil mnohem větší sílu, než bylo třeba, a prudce si přitáhl Harryho do náruče.

"Takže jsi změnil názor?" zavrčel pak jemně mladíkovi do ucha.

"Zřejmě," zašeptal Harry ochraptěle.

"A akceptuješ fakt, že mezi námi nebude žádný druh milostného vztahu?"

"Jasně," důrazně souhlasil mladík a už se nemohl dočkat, až Snape přestane kecat. "Jde jen o sex."

"Velmi dobře," souhlasil Snape, dostrkal Harryho na postel a ihned ho následoval.

Mladý hrdina si v žádném případě nechtěl povídat a rozhodl se nedat druhému muži šanci. Ještě klečící si ho přitáhl k sobě a políbil. Vzrušení se opět dostavilo v plné míře, a když se nezdálo, že by muž měl nějaké jiné nápady, začal mu rozepínat hábit a soukat se mu pod košili. Trvalo to nějakou dobu plnou vášnivých polibků a prozkoumávání volné kůže, ale nakonec byli oba napůl svlečení a mohli se k sobě přitisknout bez jakýchkoliv zábran mezi nimi.

Když se jejich polonahá rozpálená těla poprvé dotknula, Harry málem zasténal blahem. Vášnivě hladil záda a paže druhého muže a snažil se cítit, co nejvíce té úžasné kůže. Snape mezi tím sjel rukama po jeho břiše až ke knoflíku na kalhotách. Pak mu bez dalšího zdržování kalhoty rozepnul a stáhnul až ke kolenům. Harry se automaticky položil, aby další svlékání muži usnadnil.

Snape si na něj lehl a ústy se zaměřil na jeho krk. Harry si spokojeně povzdechl. Až do teď netušil, že mu právě tohle tolik chybělo. Ta teplá váha druhého těla na jeho byla neuvěřitelně příjemná. Nechal se chvíli laskat, než využil svou sílu a vyměnil jejich pozice. Rozhodně nebylo spravedlivé, aby měl Snape stále kalhoty.

Stihnul pouze rozepnout knoflík, když ucítil nezaměnitelné teplo aktivujícího kouzla a mírné vibrace vycházející z kapsy mužových kalhot. Rychle vyhledal Snapeovy oči a viděl v nich stejné frustrované rezignování, jaké sám cítil.

Bývalý špion natáhl ruku a vytáhl z kapsy řetízek s vibrujícím přívěskem. Jedna z nejčastěji používaných signalizací řádu. Harrymu bylo jasné, že také jeho šperk, zaházený hromadou oblečení, bude vibrovat.

"Ne," křičel v duchu zoufale, "teď ne!"

Nahlas však neřekl nic. Věděl, že by to ničemu nepomohlo a u Snapea by patrně ztratil tu trochu úcty, kterou u něj měl. Zvedl se, aby se přesvědčil, zda mu přívěsek také dává znamení. Samozřejmě dával. Trochu zaraženě stál mezi svým rozházeným oblečením. Tohle tak hrozně nesnášel. Srdce mu stále tlouklo vzrušením a jeho penis byl ještě částečně ztopořený.

"Musíme jít, Pottere," vyrušil ho Snapeův hlas. Bývalý špion byl zcela oblečený. Zdálo se neuvěřitelné, že chybělo jen pár minut, aby toho rezervovaného muže úplně svléknul. Ach jo! Měl ohromnou chuť frustrovaně bušit hlavou do zdi.

"Jo, já vím," zareagoval na Snapeovu poznámku a svižně se vrhl do oblékání.

"Už půjdu," klidně mu oznámil muž. "Nemusíme přijít společně."

"Jasně," zahuhlal Harry nezřetelně, zatímco si přetahoval tričko přes hlavu. Sice by ocenil, kdyby na něj Snape počkal, ale rozhodně mu to nebude říkat. Zřetelně souhlasil s tím, že nemají žádný vztah.

Jakmile osaměl, hlasitě zaklel. Jestli ho jednou nezabije Voldemort, tak tahle Brumbálova předvolání určitě.

Avšak když o pár vteřin později spěchal k jednomu z krbů napojených na letaxovou síť, usmíval se. Sex se Snapem by rozhodně mohl být nečekaně dobrý.

10. Kapitola - Radosti a strasti tajného života