8. Kapitola - Sex je jednou ze základních potřeb
8. Kapitola – Sex je jednou ze základních lidských potřeb
„To nemyslíš vážně, Harry!“ zlobila se Hermiona. „Nemůžeme se učit taková prokletí!“
„Říkám to naposledy,“ zamračil se mladík. „Pokud opravdu chcete jít do bitvy, nemáte na vybranou.“
„Hermiono,…“ přidal se také Ron, který do té doby mlčel.
„Ne,“ zlobila se dívka a divoce kroutila hlavou. „Ne, prostě ne.“
Zrzek si rezignovaně povzdechnul, ale Harry rozzlobeně rozhodil rukama a začal si sbírat věci. V tuhle chvíli se zdálo, že Hermiona si nikdy nedokáže připustit, jak vážná může být opravdová bitva. Snažil se ji přesvědčit více než půl hodiny, že znát alespoň některá prokletí bylo nezbytně nutné – mimo jiné to byla jediná možnost, jak prolomit základní obranné štíty. Hermiona si však zřejmě nechala svou racionální část ve společenské místnosti.
„Ty odcházíš?“ vyštěkla na Harryho útočně, když konečně zpozorovala, že míří ke dveřím.
Mladý hrdina se zastavil s rukou na klice a otočil se na své přátelé. Hermiona stála uprostřed místnosti s rukama založenýma na hrudi, Ron postával kousek za ní a vypadal rozpačitě.
Harry si povzdechl. Tohle téma se jich vůbec nemělo týkat. Jenže v téhle době ani oni neměli příliš na výběr.
„Můžeme se k tomu vrátit, až budete oba připravení,“ řekl klidně a vyšel ven.
Velmi dobře Hermioniny pocity chápal. Sám dříve cítil něco podobného, ale ta doba se teď zdála tak neskutečně vzdálená a on neměl trpělivost ani sílu řešit problémy jiných lidí. Mimo to si byl jistý, že Ron udělá vše, co je v jeho silách, aby své přítelkyni pomohl.
Zbytek dne se s přáteli neviděl. Nepřišli na oběd a celé odpoledne trávili mimo společenskou místnost. Harry předpokládal, že potřebují nějaký čas spolu o samotě. Pravdou bylo, že také on ocenil čas sám pro sebe. Po obědě šel z Velké síně do Nebelvírské věže jednou tak dlouho než obvykle. Šel pomalu a vychutnával si atmosféru Bradavic. Nebylo to stejné jako v létě - z každého zákoutí se ozýval hluk a neustále potkával nějaké studenty- nicméně i tak mu tato procházka zvedla náladu.
Dotýkal se jednotlivých kamenů, které tvořily pevné ochranné zdi, a nechával svou unavenou duši kolébat lehkým magickým šumem hradu. Kupodivu zároveň s příjemným uvolněním se dostavila také vzpomínka na jeho spolubojovníka. Bude teď opravdu vše stejné jako dřív? Je to vůbec možné poté, co se mezi ně postavila otázka sexu?
Pravda byla, že Snape vzal jeho odmítnutí mnohem lépe, než si dokázal představit.
"Třeba je zvyklý," dumal Harry. "Jistě nejsem první muž, který ho odmítnul, i když… jeho velmi sebejisté chování k častému odmítání příliš nesedí…"
Ještě více zpomalil krok a zamračil se. Jistě existují i lidé, kterým se líbí přesně takový muž, jakým je Snape.
"Anebo," napadlo ho najednou a úplně se zastavil, "vychází jeho sebevědomí ze znalosti, že schopnostmi v posteli dokáže dokonale vynahradit jakékoliv nedostatky v oblasti vzhledu.“
„Harry!“ vytrhl ho z překvapeného omámení hlas Nevilla. „Jsi v pořádku?“
„Jo,“ zachrčel Harry, odkašlal si a zkusil to znovu. „Jo, jsem v pořádku.“
„Opravdu? Vypadáš skoro vyděšeně.“
„Ehm, jo. Jo, jsem OK,“ mumlal mladý hrdina a rychle přemýšlel nad vhodnou výmluvou. „Jen jsem si zrovna vzpomněl, že jsem ještě neudělal žádný úkol.“
Což byla pravda. Na stolku vedle postele se mu už od středy kupila hromada pergamenů se zadáním různých esejí a on ještě nestihl napsat ani čárku.
Neville soucitně stiskl rty a podíval se na hodinky.
„Nerad to říkám,“ řekl pak, „ale nemyslím, že máš šanci to všechno stihnout. Většina zadání je opravdu složitá.“
„Já vím,“ povzdechl si Harry a cítil, jak se mu opět v žaludku usazuje klubíčko stresu.
„Aha,“ poškrábal se Neville na hlavě a Harrymu pobavením zacukal koutek úst. Možná konečně pochopil, proč Snape tak nesnáší, když právě tohle dělá.
„Ve většině předmětů nejsem moc dobrý,“ promluvil nemotorný chlapec rozpačitě, když došli ke vstupnímu portrétu, „ale kdybys chtěl, můžu ti půjčit svou esej z bylinkářství.“
„Díky, Neville,“ usmál se na něj vděčně Harry a byl opravdu rád, že má o jednu starost míň. Konec konců i tak mu jich ještě zůstalo mnoho.
Usadil se v ložnici na posteli, aby ho nikdo nerušil, a připravil si vše potřebné pro psaní esejí. Ale i přes veškerou svou snahu a dobré úmysly nakonec strávil většinu času, který zbýval do večeře, zíráním z okna. Nebo lépe řečeno zíráním do prázdna, při čemž se mu v hlavě neustále zjevoval obraz Mistra lektvarů oblečeného od krku až ke kotníkům v černém hábitu. Tak tenhle děsivý muž opravdu z vlastní zkušenosti věděl, co je to sex?
"Chovám se jak děcko," nadával si hned. "Samozřejmě, že Snape ví, co je to sex. Nejspíš líp než já."
Ještě včera si byl naprosto jistý, že večerním rozhovorem jeho trápení na téma „Sex se Snapem“ už skončilo, ale jak se zdálo, jeho mozek (a kdo ví, co dalšího) měl jiný názor. Vypadalo to, že udělal chybu, když si sám vzal na rozhodování tak krátký čas, protože podle všeho mu teprve teď začínalo opravdu docházet, že Snape byl také skutečný fyzický muž se sexuálními potřebami.
Samozřejmě čistě fakticky a logicky vzato, toto bylo něco, co věděl už dávno. Nebyl natolik naivní, aby si myslel, že učitelé nemají milostný život. Nikdy o tom však nepřemýšlel tolik a obzvláště mu to nikdy nepřipadalo tak zatraceně reálné jako teď.
Zavřel oči a snažil se představit si Snapea jako milence. Ať se však snažil sebevíc, muž byl stále oblečený od krku až po kotníky. Jediné, čeho dosáhnul, bylo, že si jeho představa vyhrnula pravý rukáv a to pravděpodobně pouze proto, že to bylo něco, co bývalý špion skutečně v jeho přítomnosti někdy dělal.
Harry si podrážděně odfrknul a zakroutil hlavou. Sakra, jakou odpověď od něj Snape čekal? Tohle byla snad ta nejabsurdnější věc, která se mu v životě stala. A že byl jeho život plný podivných věcí! Prudce dolehl hlavou na polštář a nohy si bezohledně natáhnul přes učebnice. Jak by si teď přál usnout a probudit se třeba za rok či dva – až bude po všech těch problémech! Jenže moc dobře věděl, že válka stejně jako problémy ve vztazích na něj velmi rády počkají.
"Ale," napadlo ho s úsměvem při pohledu na hromadu rozházených učebnic, "ty úkoly by po mně už za rok chtít nemuseli."
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Na večeři už Ron s Hermionou dorazili. Oba se na Harryho usmáli a k tématu jejich výcviku v boji se nijak nevraceli, v čemž Harry rád následoval jejich příkladu. Podle všeho si společné odpoledne velmi užili, protože si mezi sebou stále vyměňovali lehké doteky a úsměvy a přítomnost ostatních příliš nevnímali.
„Tak jak, Harry?“ žďuchla do něj loktem dívka sedící vedle něj. „Už někoho máš?“
„Ginny,“ zasténal mladík, „nemohla bys toto téma už jednou pro vždy opustit?“
„Takže nemáš,“ prohlásila sebejistě dívka a Harry rezignovaně položil čelo na stůl.
„Ale no tak, nevím, proč proti tomu tak bojuješ,“ smála se Ginny. „Já jen chci, aby všichni moji přátelé byli stejně šťastní jako já. A ty jsi jediný, kdo není.“
„Proč si myslíš, že nejsem šťastný?“ zeptal se útočně Harry a otočil k ní obličej.
Dívka se na jeho otázku ani nenamáhala odpovědět a pouze ironicky nadzvedla obočí.
„Já jsem šťastný!“ protestoval Harry.
Zrzka jen zvedla obočí ještě kousek výš.
„Jsem šťastný!“ řek mladík důrazněji a mnohem hlasitěji.
„Dobře, Pottere,“ ozval se chladný a zjevně pobavený hlas za ním, „my ti to tedy věříme.“
Harry hodil přes rameno letmý pohled a ironicky poznamenal:
„Pokud mi něco chybělo ke štěstí, byl jsi to určitě ty, Malfoyi.“
Draco Malfoy okamžitě nasadil falešně omluvný výraz.
„Lituji, Pottere, ale tvou nabídku nemohu přijmout. Mé srdce již patří jiné,“ prohlásil dramaticky.
Zmijozelští, kteří se mezitím srotili za blonďákovými zády, se posměšně rozesmáli. Pak se jejich hlouček vydal zpět ke správnému stolu a Harry vrátil pozornost k Ginny.
„Zas tak vtipné to nebylo,“ poznamenal kysele, když viděl, jak se dívka šklebí od ucha k uchu. Musel však přiznat, že Malfoy se uměl dokonale předvádět.
Zrzka pokrčila rameny a Harry se začal bát, že se mu pokusí dohazovat Malfoye. Ona se však k předchozímu tématu nevrátila a mladík se konečně pustil do jídla.
Té noci opět nespal příliš dobře. V hlavě se mu neustále objevoval Mistr lektvarů v upjatých a zcela zakrývajících šatech, který chladně a bez jakéhokoliv výrazu v obličeji prohlašoval:
„Vím, co je to sex.“
A pak také Ginny s jejím ironicky pozdviženým obočím, které jakoby tvrdilo:
„Vím, že nejsi šťastný.“
Harry tedy vzdal jakýkoliv spánek už o půl páté ráno a rozhodl se, že čas navíc využije k dodělání úkolů, které by měl dnes odevzdat. Práce měl skutečně hodně, a tak mu čas utíkal, ani nevěděl jak. První členové koleje se začínali probouzet a ticho postupně nahrazoval čilý ranní ruch. Bylo pondělí a začal další školní týden.
Harry z celé duše doufal, že tento bude o něco lepší než ten předchozí. I když… hlavně aby nebyl horší.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Vypadalo to, že v poslední době opravdu nevěnoval svému okolí dostatečnou pozornost, protože nevěděl, že většina jeho spolužáků mezi sebou vytvořila páry. Při čemž mnohé z nich se vytvořily v rámci Nebelvírské koleje, ale velký počet párů byl také mezikolejních - samozřejmě bez míchání se Zmijozelem.
"Jak taky jinak", pomyslel si Harry zasmušile. Osobně byl přesvědčený, že trochu té nebelvírsko-zmijozelské lásky by nebylo na škodu, ale dost pochyboval, že by s ním ostatní souhlasili.
Seděl u snídaně a snažil se soustředit na jídlo, zatímco po očku sledoval propletené ruce Rona a Hermiony,…
…rozpačité úsměvy, které si vyměňoval Neville s Lunou,…
… nedaleko sedící dvojici páťáků, která se zjevně snažila zkontrolovat si navzájem mandle,…
… Deana objímající Levandulli,…
… Seamuse sedícího u vedlejšího stolu se svou přítelkyní z Havraspáru,…
… Ginny hledící se zasněným úsměvem do prázdna,…
… Parvati…
Počkat. Tady mu něco nesedělo.
Vrátil se pohledem ke spokojené Ginny, a pak opět k laškujícímu Deanovi, který seděl o kousek dál. Ti dva nebyli spolu? Pak s kým tedy ta holka chodila?
Nadechoval se, že se hned zeptá – alespoň by jí náležitě oplatil to její včerejší vyzvídání -, ale vyrušil ho šťouchanec do žeber.
„Prober se, kámo,“ následoval vzápětí Ronův hlas. „Musíme jít.“
Harry zatřepal hlavou, rychle si strčil do pusy nakousnutý toast, tašku přehodil přes pravé rameno a rozběhl se ke dveřím za svými přáteli. Opravdu by se měl naučit vnímat své okolí i ve chvílích, kdy je myšlenkami úplně jinde. Tahle jeho nepozornost by ho jednou mohla dostat do velkých problémů.
Většina studentů už skutečně zamířila na vyučování a Harry pospíchal, aby se k nim přidal. Téměř vyšel ze dveří Velké síně, když zaslechl nezaměnitelný zvuk trhání a z jeho ramene zmizela tíha školních knih.
Roztrhla se mu taška. Všechny učebnice, brka a pergameny se nyní válely po podlaze všude kolem něj a poslední opozdilí studenti je při svém sprintu na první hodinu přeskakovali. Nikdo se nezastavil, aby mu pomohl. Harry si hlasitě povzdechl. To mu ten týden pěkně začíná. Skutečně hrozilo, že bude ještě horší, než ten předchozí.
Nejdříve se několik prvních vteřin pokoušel sesbírat všechny své věci ručně, pak mu naštěstí došlo, že je kouzelník. Stačilo pár mávnutí hůlkou a vše bylo urovnané v tašce lépe než kdykoliv dřív. Pak ještě jedno kouzlo a taška byla opět jako nová.
"Tak tohle vlastně nebylo až tak zlé," pomyslel si, když si jí opět přehazoval přes rameno. Možná se mu dokonce podaří přijít včas na Přeměňování – pokud si tedy opravdu hodně pospíší.
„Do hajzlu!“ zaklel nahlas chvíli na to, když se jeho taška roztrhla po druhé.
Jeho věci ležely opět na zemi – úplně stejně jako před pár vteřinami pouze o pár metrů dál. Už bylo jasné, že tohle není žádná nehoda. Mohlo za to něčí kouzlo. Možná dokonce patřilo stejnému vtipálkovi, který mu minulý týden počmáral věci. Tedy někomu z Nebelvírské koleje.
Po druhé naplnil a spravil svou tašku a opatrně ji zvednul. Jak očekával, po pár vteřinách se opět začala trhat. Neznal žádné kouzlo, které toto způsobovalo, a nevěděl, jak ji opravit. Proto přeměnil jeden brk na provaz a svázal svou tašku jako balík. Když s ní pak nemotorně pospíchal na vyučování, mrzutě nadával. Zlomyslný vtipálek bylo tedy opravdu přesně to, co ve svém už tak dost komplikovaném životě potřeboval!
Na hodinu Přeměňování dorazil samozřejmě pozdě. Přišel za to o pět bodů, ale nenásledoval žádný trest. Ba co víc, profesorka ještě stále ani neurčila datum předchozího trestu.
"Že by zapomněla?" dumal Harry při vyučování a zvědavě ji sledoval. Teorie zapomenutí mu však nepřipadala příliš pravděpodobná. Vždyť tato žena byla profesorka McGonagallová! Faktem zůstávalo, že o ten trest vůbec nestál, a rozhodně se nemínil připomínat.
Než se mu z jeho komplikovaného balíku podařilo nenápadně vyndat učebnici a ostatní potřebné věci, byla půlka hodiny pryč a oni přešli k praktické části. Což znamenalo, že ty pracně vydolované pomůcky mohl opět uklidit.
"Vážně skvělý den," bručel si naštvaně a zcela ignoroval zvědavé pohledy jeho dvou přátel.
„Kde jsi byl?“ vrhla se na něj Hermiona, jakmile hodina skončila.
„Hrál jsem si se svými věcmi,“ zavrčel a pozvedl svázanou tašku, aby na ní kamarádi viděli. Opravdu se cítil rozzlobeně a nedostatek spánku mu na náladě taky právě nepřidal.
Ron se na jeho tašku překvapeně podíval a předklonil se, aby si blíže prohlédl jednotlivé uzly, zatímco Hermiona protočila oči v sloup a povzneseně pronesla:
„A to tě nenapadlo použít reparo?“
„Jistěže mě to napadlo,“ procedil Harry skrz zuby. „Nefunguje.“
Prodral se mezi nimi a vydal se na hodinu Kouzelných formulí. Nechtěl přijít pozdě a zároveň doufal, že je oba svou rychlou chůzí umlčí. Umlčet Hermionu však zdaleka nebylo tak snadné.
„Jak nefunguje?“ volala za ním zvědavě a snažila se ho dohnat.
Harry se nenamáhal odpovědět. Bylo teprve pondělí deset hodin dopoledne a on už se cítil naprosto vyřízený. Možná to bylo i tím, že si o víkendu opět neodpočinul. Kdo ví. V každém případě neměl trpělivost komukoliv cokoliv vysvětlovat a obzvlášť dnes neměl trpělivost na Hermioniny otázky.
„Teď ne, Hermiono,“ řekl důrazně a k jeho překvapení dívka opravdu ztichla.
Štěstí se na něj pak přeci jen trochu usmálo, profesor Kratiknot mu tašku opravil bez větších potíží a také ho naučil velmi snadné kouzlo, které mohlo jeho tašku uchránit proti případným dalším vtipálkům. Jeho ranní mrzutost se tedy zmenšila a místo ní zůstala pouze intenzivní chuť na silnou kávu.
Během obědové pauzy se nevydal do Velké síně, ale do kuchyně. A upřímně doufal, že skřítci nemají zakázáno podávat studentům nápoje s kofeinem.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kávy se mu během oběda dostalo, kolik si jen přál, a tak na odpolední výuku Obrany dorazil nejen včas, ale také s lepší náladou. Podle všeho byl celý špatný začátek týdne zažehnán. Odpolední výuka probíhala příjemně a Harry se dokonce dokázal soustředit na probíranou látku.
„Tak vidím, že už někoho máš,“ prohlásila suverénně Ginny a Ron s Hermionou, kteří nevnímali jejich předchozí rozhovory, se na ni zmateně podívali.
„Ginny,“ zasténal Harry. Vážně si myslel, že jí to přešlo.
„Ty někoho máš?“ zeptal se Ron zmateně. Zřejmě si nedokázal představit, že by o tom nevěděl.
„Nemám,“ řekl jim všem mladý hrdina, ale zvláště pevně se podíval na Ginny. Začínala mu s tím lézt na nervy. Posadil se na lavici a začal si nandávat večeři. Jestli se ti tři rozhodli zkazit mu příjemné odpoledne, určitě jim to nemínil usnadnit.
„Vypadáš spokojeněji,“ argumentovala zrzka.
„Spokojeněji než kdy?“ zapojila se Hermiona dříve, než se Harry stihnul třeba nadechnout. Mladík se usmál a pustil se do jídla, jestliže se jeho zvědavá kamarádka rozhodne Ginny vyslýchat, nebude se muset do tohoto rozhovoru zapojit vůbec. A měl pravdu. V polovině debaty mohl přestat dívky poslouchat a zcela se soustředit na jídlo. Ron zvolil tuto taktiku už před pár minutami a teď si s Harrym vyměnil zasvěcený úšklebek a protočil oči vzhůru. Dívčí rozhovory byly někdy opravdu zbytečně dlouhé.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Po večeři zamířil za Snapem do Komnaty nejvyšší potřeby na jejich pravidelný výcvik. Měl z toho trochu obavy, protože nedokázal uvěřit tomu, že by se mezi nimi teď nic nezměnilo. Jeho spolubojovník mu přece nabídl sexuální vztah a on odmítl. To určitě bylo něco, co muselo na jejich vztah mít vliv. On sám byl z této skutečnosti velmi nervózní. Možná také proto, že kdyby situace byla opačná, on by se zcela jistě cítil uražený Snapeovým odmítnutím. Na druhou stranu představa, že by přišel za starším mužem třeba někdy před týdnem a zeptal se ho, zda s ním nechce spát, byla prostě směšná.
Zastavil před zdí na místě, kde se objevovala komnata, a mohl zřetelně cítit, jak se mu potí ruce. Pravděpodobně dorazil první, a tak několikrát přešel kolem zdi, aby vytvořil vhodnou místnost pro trénink. Pak se zhluboka nadechl a vešel do dveří, které se objevily.
Téměř ihned zděšeně vyběhl ven. Místnost nejspíš více vnímala jeho zmatené pocity, než jeho myšlenky. Za dveřmi se totiž objevil malý pokoj s krbem, červenou lampičkou a velkou postelí. Pár vteřin zděšeně zíral na dílo, které se vytvořilo podle jeho představivosti, a pak rychle vycouval ven.
Spěšně za sebou zavřel a snažil se vzpamatovat. On se Snapem přece nechtěl spát! Vůbec ne! Vždyť ten muž byl o dost starší a vůbec ho nepřitahoval!
„Co tu blbneš, Pottere?“ probral ho hlas muže, kolem kterého se točily jeho myšlenky.
Harry párkrát zamrkal, než si uvědomil, že musí vypadat skutečně velmi podivně – se zrychleným dechem se vyděšeně tisknout zády ke dveřím.
„Nic, to nic,“ vyhrkl tedy rychle, ale stále se nehýbal od vstupu do Komnaty. Představa, že by Snape vešel dovnitř a zjistil, jaký druh místnosti se vytvořil podle Harryho „potřeby“, byla dost děsivá.
Když Mistr lektvarů ironicky nadzvedl obočí, spěšně dodal:
„Mohl bys nám vytvořit místnost ty?“
K jeho příjemnému překvapení Snape nijak nekomentoval skutečnost, že za Harryho zády se už dveře zjevně objevily, a vytvoření vhodné místnosti skutečně zařídil.
„Dnes tedy souboj proti figurínám?“ promluvil Harry, jakmile vešli dovnitř a zavřeli za sebou dveře. Usilovně se chtěl zbavit svých rozpaků a soustředit se na trénink mu mohlo pomoci.
Snape se k němu otočil a založil si ruce na hrudi.
„Máš nějaký problém?“ zeptal se.
„Ehm, ne,“ zamumlal Harry zmateně. „To nemám.“
„Můžeš mi tedy říct, proč mi sděluješ fakta, která jsou nám oběma jasná?“
"Jasně," pomyslel si mladík v duchu posměšně. "Úplně si dokážu představit, jak se s tímhle děsivým mužem líbám. Proč mi to vůbec navrhoval?"
„Pottere,“ zavrčel Snape netrpělivě.
„Jo, no,“ soukal ze sebe Harry a snažil si rychle vzpomenout, co druhý muž vlastně říkal. „Měl jsem dnes těžký den,“ vypadlo z něj nakonec.
Nezdálo se, že by mu tu výmluvu bývalý špion uvěřil. Vzato kolem a kolem Harry měl těžký den sedmkrát v týdnu a většinou se kvůli tomu nechoval podivně. Přesto se Snape nejspíš rozhodl, že už to nebude více rozebírat a přešel k tréninku.
----------------------------------------------------------------------------------------------
Mnohem později se Harry vlekl do Nebelvírské věže naprosto vyčerpaný, ale také spokojený. Produktivní fyzická aktivita byla vždy velice uspokojivá a tentokrát jim šel týmový souboj opravdu neuvěřitelně dobře – tedy poté, co se Harry konečně soustředil. Během prvních několika vteřin získal ošklivý škrábanec na ruce, ale to bylo přesně to, co potřeboval, aby se vzpamatoval.
Do společenské místnosti vešel s mírným úsměvem rozhodnutý dát si rychlou sprchu a zalehnout do postele. O úsměv i plány ho ale připravila skupinka přátel, která na něj zjevně čekala.
„Tak tady jsi!“ vykřikla radostně Hermiona. „Pojď si k nám sednout.“
„Jsem unavený,“ snažil se protestovat. Samozřejmě marně. Dívka si pro něj došla a dostrkala ho do jednoho z křesel.
„Bude to jen minutka,“ ujišťovala ho.
„Dobře, o co tedy jde?“
„Bavili jsme se tady s Ginny,“ řekla Hermiona a pohodila hlavou k zrzce, která se tohoto spiknutí také účastnila, „a myslíme si, že by ses s námi mohl podělit.“
„Podělit o co?“ nechápal Harry. Na její hádanky byl opravdu moc unavený.
„Myslel jsem, že bys nám řekl, že máš kluka,“ zapojil se do rozhovoru Ron.
„Cože mám?“
„Kluka,“ zopakoval za bratra Ginny, protože ten se zjevně rozhodl trucovat a zlostně se na Harryho mračil.
„Nemám,“ zakroutil hlavou mladý hrdina. Proč tím ti tři byli tak posedlí? Copak na tom tak záleželo?
„Ale Harry,“ ozvala se opět Hermiona a shovívavě se usmála, „nemusíš se za to vůbec stydět. Sex je jednou ze základních lidských potřeb.“
Harry zasténal a položil si hlavu do dlaní. Od kdy byl proboha jeho život více o sexu než o válce?
„Nikoho nemám,“ zavrčel na ně.
Ron s Hermionou se na něj zamračili a Ginny nevěřícně nadzvedla obočí.
„A kam tedy pořád mizíš?“ vyštěkla Hermiona triumfálně.
A už toho měl všeho dost.
„Na válečné porady,“ odsekl chladně. „Tam venku totiž umírají lidé. Možná by vám trochu té reality taky prospělo.“
Pak se svižně zvedl a odešel si dát horkou sprchu, na níž se tak těšil. Dobrá nálada však byla ta tam.