6. Kapitola - Neodbytné myšlenky
6. Kapitola – Neodbytné myšlenky
Ta zatracená inkriminující fotografie z novin byla Severusovým prokletím. Od doby, co ji uviděl, nedokázal myslet na Pottera jinak než jako na potencionálního sexuálního partnera. A to bylo nepřijatelné! Usilovně si tedy snažil připomínat všechny maličkosti, které ho na tom klukovi odrazovaly. Snažil se soustředit na to, jak Potter vypadal, když poprvé přišel do Bradavic, což celkem pomáhalo. Bohužel obraz malého vyhublého dítěte se mu velice špatně spojoval se současnou Potterovou mužnou postavou.
Jeho myšlenky si prostě dělaly, co chtěly. A sen plný vášně a sexu, který se mu té noci zdál, tomu také příliš nepomáhal. Musel si neustále připomínat, že začít s Potterem čistě sexuální vztah nebyl dobrý nápad. Nehledě na to, že by tím porušoval školní řád.
Vůbec svou posedlost tímto nápadem nechápal. Obvykle se na své sexuální partnery nijak neupínal, ať už byli jen potenciální či reální. V podstatě mu na tom, s kým se vyspí, záleželo jen minimálně. Nacházel si sexuální partnery čistě pro uspokojení fyzické potřeby, což ještě více ukazovalo, že začít si něco s Potterem je extrémně špatný nápad. Od toho kluka pak nemůže jen odejít a už se s ním nikdy nevidět - v každém případě ho bude muset vídat minimálně do konce války.
A tak se snažil tyto myšlenky co nejdůrazněji potlačovat. Brzy zjistil, že pokud se nenachází v Potterově přítomnosti, je to celkem snadné. Proto se pochopitelně rozhodl chlapci vyhýbat a při hodinách ho ignorovat. Bohužel, během jejich společných setkání ignorace nepřicházela v úvahu. Raději tyto schůzky preventivně až do odvolání zrušil. Musel se zbavit této své podivné posedlosti dříve, než se s Potterem uvidí tváří v tvář.
Po necelých dvou dnech vše nasvědčovalo tomu, že jeho plán začíná pracovat. Byl večer, den poté, co překvapující článek vyšel, a už zbývalo jen doufat, že vše opět nepokazí nějaký nechtěný sen. Pokud by noc proběhla v pořádku, mohl by snad opět potvrdit pravidelné páteční setkání, které s Potterem měl mít.
Ovšem to by se nesmělo jednat o toho zatraceného Nebelvíra, aby vše šlo podle plánu. Mladík jednoduše musel vždy přijít v nejnevhodnější dobu.
„Vstupte,“ zareagoval Severus nevrle, když ho ze zadumání vyrušilo zaklepání na dveře. Ani ho nenapadlo, že se v nich objeví právě osoba, kolem které se jeho myšlenky točily. Srdce se mu proti jeho vůli rozbušilo a on rychle začal předstírat pracovitost.
„Ahoj, Snape,“ pozdravil mladík a bylo zjevné, že je kvůli něčemu nervózní.
„Co chceš, Pottere?“ zabručel Severus rychle a usilovně se snažil soustředit na eseje místo na své sexuální fantazie. „Mám málo času,“ dodal, aby tuto nepříjemnou situaci co nejvíce zkrátil.
Potter chvíli mlčel a Mistr lektvarů čmáral nesouvisející nesmyslná slova na pergameny před sebou a v duchu si zuřivě opakoval: "Dělej, Pottere, dělej."
„No…chtěl jsem s tebou mluvit,“ vysoukal ze sebe mladík nakonec.
„Ano, to je zřejmé,“ sarkasticky odvětil Severus, napětí jeho náladě příliš nepřidávalo. „Co bys tu taky jinak dělal?“
„Jo…no…chtěl jsem se zeptat…“
Smyslem života Harryho Pottera nebylo porazit Voldemorta, nikoliv, bylo jím utýrat Severuse Snapea.
„K věci, Pottere.“
„Dobře…takže…“ pokračoval Nebelvír v protahování, „ty máš problém s tím, že jsem gay?“
Tak tuhle otázku tedy Severus opravdu nečekal.
„Co prosím?“ zeptal se. Byl natolik překvapený, že zcela zapomněl na svůj problém s pudy a poprvé se na Pottera opravdu podíval.
„Ptal jsem se, jestli máš problém s tím, že jsem gay,“ přišla klidná odpověď na jeho rychle vyhrknutou otázku, a pak se mu neustále opakovala v hlavě jako jakási podivná ozvěna. S každým zazněním mladíkova otázka i celá situace vypadala stále směšnější. Severus se začal bát, že se rozesměje, což se mu v Potterově přítomnosti stávalo nepříjemně často.
„Posaď se, Pottere,“ vyhrkl tedy a rychle se postavil zády k němu. Možná se dokázal nerozesmát, ale vytvoření úsměvu na své tváři zabránit nedokázal. Mimické svaly mu prostě vypověděly poslušnost a on si důkladně dlaní stisknul ústa, aby jim domluvil. Na Potterovi prostě bylo něco jedinečného, co ho neustále nutilo chovat se podivně. Pokud bude mít štěstí, možná dokonce jednou přijde na to, co to je.
Nakonec nad sebou získal kontrolu a nalil sobě i svému spolubojovníkovi trochu koňaku. Pro tento moment se zdálo, jakoby problém se vzrušující fotografií ani neexistoval. Před ním prostě seděl rozpačitý hrdina kouzelnického světa a zároveň bojovník, se kterým strávil většinu letních prázdnin. Muž, který začínal být Severusovi proti jeho vůli bližší než kdokoliv jiný.
„Jak jsi na něco takového přišel?“ zeptal se ho tedy klidně a napjatě poslouchal vysvětlení, které ho málem opět donutilo se smát.
„Od té doby, co o mě vyšel ten článek, jsi se mnou nepromluvil. Ani ses na mě nepodíval. Tak jsem si řekl…“
„Chápu,“ zareagoval Severus a snažil se ukáznit své myšlenky. Kdyby tak Potter věděl, co byl skutečný důvod pro jeho jednání.
„A?“ drze ho nutil mladík k reakci.
„Nemám problém s tím, že jsi gay,“ zkonstatoval Snape a doufal, že to bude stačit.
„Nemusíš to říkat, když to není pravda,“ zavrčel však Nebelvír podrážděně.
Měl vědět, že při rozhovoru s Potterem se nepříjemným částem nevyhne. Přesto stále ještě trochu doufal, a tak důrazněji zopakoval: „Nemám problém s tím, že jsi gay.“
„Ok, ok,“ řekl mladík a obraně zvedl ruce. Bylo zřejmé, že mu stále nevěří, což potvrdil i tím, když spěšně dodal: „Tak já zase půjdu.“
„Pottere,“ vydechnul nakonec Severus odevzdaně, „nemám problém s tím, že jsi gay, protože sám jsem gay.“
Reakce mladíka na jeho přiznání ho překvapila. Nejdříve strnule dosednul na židli a překvapeně zamrkal, pak se však bleskově zvednul a téměř utekl ze dveří. Severus z rychlého pohledu na jeho tvář nedokázal usoudit, zda zadržoval slzy nebo smích.
Chvíli tedy zaraženě sledoval dveře, pak si povzdechnul a opřel se o opěradlo židle. S Potterem opravdu nikdy nic nebylo jednoduché.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Další dva školní dny Severus nevěděl, co dělat dřív. Setkání s ředitelem týkající se nadcházející schůze řádu, vaření lektvarů pro ošetřovnu, řešení dalších mezikolejních sporů… a do toho samozřejmě běžná výuka s opravováním esejí. A přesto všechno si jeho mozek vždy našel nějakou chvíli připomenout mu, že jeho spolubojovník je přitažlivý homosexuální muž. I když… možná to nebyl zrovna jeho mozek, který mu to připomínal.
Problém byl, že po nedávném rozhovoru s Potterem se postupně začínaly vytrácet důvody proti a zůstávala jen samá pro. A to byl tedy pořádný průšvih. Obzvlášť když se mu i v nejméně vhodných chvílích stávalo, že se jeho mysl ztratila v sexuálních fantaziích. Jediné, co tedy předešlo dvěma ošklivým nehodám v hodině lektvarů, byly jeho skvěle vycvičené reflexy.
Díky Merlinovi, že se alespoň dokázal patřičně soustředit, když s ním ředitel probíral vážné válečné problémy. Pravdou bylo, že neustálé opakování jména nebelvírského hrdiny mu to příliš neulehčovalo.
V pátek odpoledně byl tedy Severus rozhodnutý tuto situaci jednou pro vždy vyřešit. Zahrával si samozřejmě s myšlenkou, že by Potterovi přímo navrhnul sexuální vztah, ale mnohem realističtější řešení mu připadalo pořádně se vyčerpat důkladným soubojem a pak při rozhovoru s mladíkem opět objevit důrazné důvody proti jejich vztahu.
Protože považoval za vhodné odvést své myšlenky před jejich společným setkáním jiným směrem, vrhnul se hned po skončení vyučování do opravování odevzdaných esejí. Nebyl ještě ani v půlce, když Potter vešel do dveří.
Severus mrkl na hodiny a zkonstatoval: „Jsi tu moc brzy.“
„Já vím,“ odpověděl mu Potter hlasem naplněným únavou.
Mistr lektvarů zvednul hlavu a přejel mladíka očima. Opravdu to vypadalo, že je velmi unavený.
„Špatný den?“ zeptal se tedy.
Potter se usadil na židli a opět jednou vypadal mnohem starší, než skutečně byl.
„Dalo by se to tak říct,“ odpověděl mu. „Byl jsem na setkání s ředitelem.“
Ach ano, takové dny Severus moc dobře znal a vůbec Potterovi nezáviděl, že s nimi měl zkušenost už v tak mladém věku. Nahlas však jen suše shrnul:
„Pak tedy vskutku špatný den.“
K jeho překvapení se zdálo, že to byla přesně ta pravá věc, kterou měl říct. Mladík se totiž upřímně rozesmál, a pak stále s úsměvem na rtech souhlasně zašeptal:
„Jo.“
Ve chvílích jako byla tato, byl Severus naprosto přesvědčený, že Harryho Pottera za celý svůj život ani částečně nepochopí. Opravdu bylo na tom, co řekl, něco vtipného? A pokud ano, neměl by to snad on, jako autor poznámky, vědět lépe?
Znovu se na mladíka podíval. Ten však už měl položenou hlavu v dlaních a zjevně mu nevěnoval pozornost. Severus tedy jen zakroutil hlavou a vrátil se k opravování esejí. Potter byl úplně tichý a on brzy téměř zapomněl, že nějakou společnost vůbec má.
„Je mi tu příjemně,“ vyrušil ho po nějaké době mladíkův hlas. Mistr lektvarů okamžitě přestal psát a prudce zvednul hlavu. Potter se na něj stále nedíval, avšak podle nepřirozeně ztuhnutého těla bylo zřejmé, že čeká na nějakou reakci. Severuse nenapadlo nic, co by mohl říct, přesto cítil, jak mu do žil proudí mírný příliv adrenalinu.
"Je mu se mnou příjemně," konstatoval překvapeně v duchu a hned ho napadaly tucty dalších situací, kdy by mu mohl Potter něco podobného říct. Rychle se snažil od nežádoucích myšlenek odpoutat, a tak se vrátil k psaní bez toho, že by na mladíkovo oznámení jakkoliv zareagoval.
Přestože mu běžně nedělalo žádný problém ovládat svou mysl, dnes mu opravování esejí trvalou jednou tak dlouho než obvykle. Uběhlo několik desítek minut, než se odvážil zvednout hlavu a opět se na Pottera podívat. Udiveně odložil brk, když si uvědomil, že mladík si zřejmě v jeho přítomnosti klidně zdřímnul. Skutečně se s ním musel cítit příjemně.
Severus chvíli pozoroval, jak mladý hrdina v nepohodlné pozici pravidelně hlasitě oddechuje, pak se zvednul a tiše se k němu vydal. Někdy během těch pár vteřin se Potter musel probrat, protože ve chvíli, kdy si Mistr lektvarů sedal na židli proti němu, dýchal již tišeji.
„Mluvili jste o zítřejší schůzi?“ promluvil tedy Severus, aby nějak odůvodnil, proč si k němu přisedl.
„Mimo jiné,“ lhostejně řekl jeho spolubojovník a zvedl hlavu. Na tvářích se mu rýsovaly červené otlačeniny dlaní a starší muž si ho zaujatě prohlížel. Jak asi tento mladý obličej vypadá naplněný vášní a touhou?
„Také jsme mluvili o tom, kdy se stanu hlavou Fénixova řádu,“ dodal klidně.
„Není na to moc brzy?“ zeptal se bývalý špion a zamračil se, jak si rychle snažil srovnat potřebné myšlenky a vyhnat ty nežádoucí.
„Pokud půjde vše podle Brumbálova plánu,“ zareagoval mladík a netvářil se zrovna vesele, „začnu v lednu fungovat jako jeho zástupce.“
To snad není pravda!
„Ten dědek se zbláznil!“ vykřiknul Severus nahlas a myslel to naprosto vážně. Že by měl tenhle sotva sedmnáctiletý kluk vést odboj proti Voldemortovi?! Vždyť tady vůbec nehrálo roli, jak je dobrý v boji. Byl ještě téměř děcko!
„Taky si myslím,“ přišla nečekaná odpověď a vztek Mistra lektvarů se z nepřítomného ředitele obrátil k dostupné oběti.
„A ty jsi souhlasil?“
Dostupná oběť však vůbec neznamená to samé co snadná oběť. Obzvlášť pokud se jednalo o Harryho Pottera.
„Podle čeho si jako usoudil, že řediteli záleží na mém názoru?“ vrátil mu mladík útok plnou silou.
Což byla pravda. Ředitel s oběma manipuloval stejně. Severus se uklidnil a místo odpovědi jen přikývl. Začínala ho pekelně bolet hlava.
„Ten stařec mě jednou zabije,“ poznamenal tedy.
Potter vyprsknul smíchy a odpověděl mu:
„Tak to je více než pravděpodobné.“
Kdyby Mistrovi lektvarů netepalo v hlavě bolestí, možná by se dokonce usmál. Místo toho se na mladého hrdinu zamračil. Bohužel se zdálo, že jeho zlobné pohledy už u Pottera ztratily jakoukoliv účinnost, protože se rozesmál ještě více.
„Předpokládám, že se těšíš na svou novou pozici,“ řekl, aby jeho zábavu trochu zchladil.
„A já předpokládám, žes tuhle svou poznámku nemyslel vážně,“ dostalo se mu rovnocenné odpovědi.
Severus jen povytáhl obočí a zároveň ke svému překvapení zjistil, že bolest hlavy ustupuje.
„Trhni si, Snape,“ drze mu odsekl Nebelvír, což se při jejich soukromých setkání stávalo jeho zvykem. Bylo to důkazem toho, jak dobře se již navzájem znali. Vlastně bylo ohromně úlevné moci být sám sebou bez toho, že by se před ním jeho společník klepal strachy či si ho pohrdavě prohlížel.
"Další velké pro," šeptal malý hlásek v jeho mysli.
Na následné Potterovy reakce odpovídal čistě automaticky. V hlavě se mu neustále rovnala jen samá „pro“ a nepřicházelo žádné „proti“. Vše, co ten zatracený Nebelvír řekl, svědčilo jen o tom, jak dobře ho zná a že od něj neočekává nic víc ani nic míň. Jednoduše ideální chlap na sex.
Severus strnule seděl na židli a srdce mu v hrudi hlasitě tepalo.
"Potřebuji rychle nějaké proti," přikazoval si v duchu zoufale.
Potter už stál mezi dveřmi.
„Jdeme trénovat?“ popohnal ho.
"Neudělám to, neudělám to, ne, ne…"
„Raději bych šel do mých pokojů,“ řekl Mistr lektvarů s myslí ještě stále rozpolcenou na dvě části. „Chtěl bych s tebou něco probrat.“
„Aha, takže jdeme k tobě,“ vykoktal ze sebe mladík a vypadal překvapivě rozpačitý. Věděl snad, co se Severusovi honilo hlavou?
„Pokud souhlasíš,“ zdůraznil tedy bývalý špion. Nechtěl mít pocit, že Pottera nějak zneužívá.
„Jo, jo, jasně, že souhlasím,“ potvrdil Nebelvír, ale nezněl příliš jistě.
"Takže jsem se zjevně rozhodnul," říkal si Severus v duchu překvapeně a skoro úprkem se vydal do svých komnat s Potterem ve vleku.
Předpokládal, že nejvhodnější bude začít alkoholem. Možná by mohl Pottera úplně opít. Ne, to ne, Potter není příliš odolný vůči alkoholu, druhý den by si už nemusel nic pamatovat. A Severus touto trapnou situací rozhodně nechtěl procházet znovu.
"Určitě jsem se zbláznil," znělo mu v hlavě, když usedal do křesla.
„Nechtěl si se mnou něco probrat?“ ozval se Potter, který byl z jeho ticha zjevně nervózní.
„Ano, to jsem chtěl,“ přiznal Severus, a protože sám potřeboval ještě přijít na to, čím začít, dodal: „ale nejdříve se ještě trochu napij.“
„Chceš mě opít?“ zasmál se jeho spolubojovník. „Začínáš mě trochu děsit.“
Někdy byl ten kluk překvapivě bystrý.
„Jen trochu? Jsem uražen,“ odbyl to Mistr lektvarů humorem.
Dopil koňak a pohlédl na mladíka, který pozoroval oheň v krbu. Teď, když objekt jeho sexuální touhy seděl přímo tady v místnosti, zdála se i všechna ta „proti“, která mu ještě zůstala, naprosto nedůležitá.
„Poslední dobou zažíváš hodně stresujících situací?“ začal tedy bez toho, že by více přemýšlel. Jednal instinktivně.
Potter na jeho otázku přikývnul a on pokračoval:
„Určitě se potřebuješ nějak odreagovat.“ Bedlivě pozoroval mladíkovu pokojnou tvář, když opět přikývnul.
„Možná máš nějaký vlastní způsob relaxace?“ ptal se dál a jeho tepová frekvence stoupala.
Potter zakroutil hlavou a Severus to risknul:
„Možná bys chtěl využít sexuální relaxaci?“
Potter přikývnul a tělem Mistra lektvarů projel záblesk vzrušení. Pak však mladík zrudnul v obličeji, vyprsknul zbytek pití a zděšeně zakřičel:
„Cože?!“
Bývalý špion se ani nehnul. Nevěděl, jak moc je Potter vylekaný a nechtěl celou situaci ještě zhoršit.
„Ptal jsem se, zda bys měl zájem o sexuální relaxaci,“ zkonstatoval tedy klidným hlasem.
Mladík na něj několik dlouhých vteřin šokovaně kulil oči a Severus se už začínal bát, že se ohromně zmýlil, než se Potter konečně pohnul a několikrát se zhluboka nadechl. Pečlivě postavil sklenici na stolek a pohodlně se opět opřel v křesle. Mistr lektvarů se konečně znovu uvolnil a byl neskutečně vděčný, že jeho spolubojovník je dobrý ve zvládání nečekaných situací.
„Ptáš se mě, jestli s tebou chci spát?“ zeptal se Potter přímo a v tu chvíli Severus věděl, že se rozhodl správně. Toto rozhodně nebyl přístup nějaké nezkušeného naivního romantického kluka.
„V podstatě ano,“ přiznal tedy klidně.
Mladík stále mlčel, a tak Severus dodal:
„Nemusíš odpovědět hned, rozmysli si to. Myslím však, že bychom oba mohli nalézt mnoho výhod v čistě sexuálním vztahu.“
„V čistě sexuálním vztahu,“ zopakoval Potter klidně a opět se podíval do krbu. „Jistě. Rozmyslím si to.“
Severus klidně přikývnul. Cítil se spokojeně. Zdálo se, že se celá tato situace vyřešila poměrně dobře.
„Dáš si ještě?“ zeptal se mladého Nebelvíra a ukázal na prázdnou sklenku.
„Ne, díky,“ zakroutil Potter hlavou a vstal. „Asi už půjdu. Uvidíme se zítra.“
Mistr lektvarů opět přikývl a klidně zůstal sedět v křesle. Konec konců mladík cestu ke dveřím znal více než dobře a byl zvyklý vyprovodit se sám. Jak bylo jejich zvykem, ani jeden z nich neřekl nic na rozloučenou.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Severus seděl v jídelním prostoru v domu na Grimauldově náměstí společně s několika desítkami dalších členů řádu a poslouchal jednotlivá hlášení. A přestože si na něm nikdo z přítomných pravděpodobně nevšiml žádné změny, on si připadal nepříjemně nesoustředěný a roztržitý. Byl zvyklý v duchu analyticky rozebírat informace, které slyšel a důkladně pozorovat reakce všech přítomných. Tentokrát však většinu jeho pozornosti zabíral jen jediný člověk – Harry Potter. A Severus si teprve teď uvědomil, že mladík není až tak snadno čitelný, jak si vždy myslel.
Ještě než setkání začalo, pozoroval mladého hrdinu a přemýšlel, zda o jeho nabídce vůbec uvažoval a co si o tom tak mohl myslet. Postupem času ho však pečlivé pozorování mladíka dovedlo k úplně jiným myšlenkám.
Potter neseděl v čele stolu vedle Brumbála, jak by mohlo být očekávané. Seděl přes roh, vzdálený od ředitele pět míst, což však jemu a řediteli poskytovalo dobrý výhled na sebe navzájem a oni toho často využívali. Pokud někdo dával bedlivý pozor, jako právě teď náš bývalý špion, mohl si velmi snadno všimnout letmých pohledů, které si vyměňovali.
Severus nezpozoroval žádné nitrozpytecké spojení, pravděpodobně si tedy pouze navzájem potvrzovali informace, které společně museli ještě před setkáním probrat. A přestože byl Mistr lektvarů opravdu dobrý v šifrování zpráv, většinou neměl vůbec tušení, co ty pohledy znamenají.
„Takže abych to shrnul,“ dokončoval své hlášení Pastorek, „máme příliš málo lidí. Ohromně nerad to říkám, ale prostě musíme přibrat ty starší studenty, co mají zájem.“
Bývalý špion pozoroval, jak Brumbál mírně nadzvednul obočí a koutkem oka se podíval Potterovým směrem. Mladík se s ním setkal pohledem jen na pár vteřin, pak se zahleděl na stůl, ale důrazně zakroutil hlavou. Severus pochyboval, že si této výměny kdokoliv kromě něj všimnul. Ředitel si však hlasitě povzdechnul a důrazně prohlásil:
„Nebudeme přibírat studenty.“
„Vždyť chtějí bojovat!“ protestoval divoce bystrozor a mnoho dalších přikyvovalo. „A navíc tu už jednoho máme.“
„Ano!,“ přidal se postarší kouzelník jménem Dooley. „Potřebujeme každou pomoc, kterou můžeme dostat. A pokud vím, jediným pravidlem vždy bylo, že člen řádu musí být plnoletý!“
V místnosti se rozproudila divoká a hlasitá diskuse. Molly Weasleyová si jen zděšeně tiskla zaťatou pěst k ústům. Bylo jí jasné, že řeč je mimo jiné o jejím jediném synovi, který v řádu ještě nebyl. Pan Weasley ji soucitně objímal kolem ramen, zatímco ostatní synové se snažili bouřlivě prosadit, aby se studenti skutečně mohli k řádu připojit. Všichni byli zoufalí a jen velice málo lidí bylo proti této myšlence.
Mistr lektvarů mlčel. Stejně tak Potter a Brumbál. Ředitel upřeně pozoroval mladého hrdinu a už se ani nesnažil předstírat, že to nedělá. Mladík zatím jen pokračoval v zírání na stůl. Na první pohled se zdálo, že dění kolem ani nevnímá, avšak postupem času magie kolem něj začínala doslova praskat. Kromě Severuse a ředitele to však nejspíš nikdo nezpozoroval.
„Tak dost!“ vybouchl nakonec a ani nemusel příliš křičet. Všichni se okamžitě utišili. Dokonce i Severus byl zaražený. Sice čekal podobnou reakci, nečekal však, že z Pottera bude vyzařovat taková síla.
„Studenty prostě přibírat nebudeme a váš křik na tom nic nezmění.“
Během ticha, které se po tomto prohlášení rozhostilo, se Severus spojil očima s Brumbálem, ten na něj jen spiklenecky mrknul.
„O tom snad ty nerozhoduješ!“ ozval se podle očekávání útočně Pastorek.
Potter se ironicky usmál a Severuse bodlo v hrudi, protože bolest skrytou v takovém úsměvu velmi dobře znal.
„A v tom se právě pletete,“ zkonstatoval klidně mladík a zahleděl se upřeně bystozorovi do očí. „Přesně o tom JÁ rozhoduju.“
Mnoho pohledů se okamžitě obrátilo k Brumbálovi, který se na všechny zářivě usmál.
"Merline," řekl si Severus v duchu.
Pastorek sklopil pohled a mladík oslovil ostatní překvapené kouzelníky:
„Můžeme nyní pokračovat v programu?“
"Merline," běželo Severusovi neustále hlavou a srdce mu hlasitě bušilo. "Merline! Já jsem udělal sexuální návrh příštímu Albusi Brumbálovi!"
Po tomto uvědomění zcela ztratil jakoukoliv snahu soustředit se na probírané problémy. Jak je možné, že mu něco takového nedošlo dřív?!
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mistr lektvarů přecházel po svých komnatách jako lev v kleci. Potter se s ním po skončení schůze domluvil, že se ještě ten večer staví. Měl by tedy každou chvíli přijít a Severus ze srdce doufal, že mladík bude mít pro tentokrát více rozumu, než měl on sám.
"Chtěl jsem nějaké velké proti," říkal si v duchu, "tak tady ho mám. Jak je možné, že mě nenapadlo, že sex bývalého smrtijeda s hrdinou kouzelnického světa může být mnohem větší katastrofa než jen sex učitele se studentem?!"
Už velmi dlouho nebyl sám na sebe tak naštvaný. Kam dal pro Merlina včera večer mozek? No, možná věděl kam - pravděpodobně do kalhot. To se mu nestávalo ani v pubertě a teď byl tímto svým chováním více než vyvedený z míry. A všechno byla Potterova chyba!
Právě v ten moment se ozvalo zaklepání na dveře. Severus se zastavil na místě a uhladil si šaty. Už byl čas, aby konečně získal kontrolu nad svou vlastní myslí.
„Dobrý večer, Pottere,“ oslovil mladíka, když otevřel dveře. A byl více než potěšený, když si uvědomil, že mladík před jeho dveřmi vlastně vůbec nevypadá jako mocný hrdina. Byl to prostě jen Potter.