Asi budu jediná, co se nepřidá k nadšené kritice, ale nemůžu si pomoct. Už několik kapitol se nemůžu zbavit dojmu, že povídka postupně upadá. Dlouhá cesta a Koridory měly spád, měly napětí, měly jiskru. Ale v posledních kapitolách mám dojem, že se v nich objevuje čím dál tím víc klišé (z tohohle bych chtěla vyjnout tu doprovodnou povídku, protože ta se mi doopravdy líbila). Nechci tě nijak urazit, ale už to není to, co to bývalo. Ano, dostáváme to Snarry, po kterém jsme všichni tak prahli. A je velice kvalitní, ale... Ale už to nemá ten náboj.
Brumbálovo přiznání, že každý den může být jeho posledním - to bylo hraní na city Potterovi, nám nebo jemu i nám? A Ginny chodící s Malfoyem - s kým by taky proboha chodila, když ne s Potterem (ach, jak nečekané) a prosící Pottera, aby ji kryl, že s ní chodí (hm, kdo by tomu věřil, když je veřejně známé, že je gay). To je trochu nelogický.
Nemůžu si pomoc, ale jsem zklamaná. Čekala jsem víc.
Jen doufám, že ti tímhle komentářem neseberu chuť k psaní. To bych byla nerada, protože si pořád myslím, že se pořád jde vrátit na ten předchozí vysoký nadprůměr. To je taky důvod, proč tohle píšu, doufám, že tě tím nezdrtím, ale spíš nakopnu.
Omlouvám se za nepříjemný komentář plný kritiky.